Archiv rubriky: články

Pierre Bouvier pro Rolling Stone o významu Warped Tour pro kariéru Simple Plan

Mnoho fanoušků alternativní hudby bylo v posledních dnech šokováno zprávou, že léto roku 2018 bude posledním ročníkem Warped Tour. Warped Tour, známé jako největší festivalové hudební turné, bylo po mnoho let útočištěm pro fanoušky pop punku, punk rocku a dalších alternativních hudebních žánrů již od roku 1995, kdy jej Kevin Lyman založil. Toto turné každý rok umožnilo desítkám kapel koncertovat po Spojených Státech a Kanadě a tisícům fanoušků představilo nové kapely, do kterých se mohli zamilovat. V nedávném oznámení konkrétních termínů Warped Tour pro rok 2018 však Kevin Lyman se smíšenými pocity potvrdil, že se bude skutečně jednat o poslední rok Warped.

Simple Plan byli s Warped Tour spojováni už od svých začátků. Ještě, než SP vůbec vznikli, jejich předchozí uskupení Reset na Warped Tour několikrát vystoupilo a Simple Plan byli následně součástí také velkého množství ročníků. Naposledy v roce 2015 a před několika týdny se zúčastnili také speciální „námořnické“ verze tohoto turné – Warped Rewind At Sea.

Pierre Bouvier ze Simple Plan před několika dny promluvil s magazínem Rolling Stone o významu Warped Tour pro začátky Simple Plan a také se zamyslel nad tím, co bude dál, až už tu s námi žádná Warped nebude.

Tento článek rozhodně stojí za přečtení, a proto jej níže nabízím i v českém překladu. Dozvíte se díky němu mnoho zajímavostí z pozadí hudebního businessu a také z pozadí Warped Tour jako takové:

Když jsme poprvé se Simple Plan hráli na Warped Tour, už jsem s tímto turné měl řadu zkušeností z minulosti, ať už jako účastník nebo také proto, že jsem na ní hrál dříve v rámci jiných kapel. Vzpomínám si, že jsme tehdy hráli na zastávce v Torontu a měli jsme tehdy velice DIY přístup. Chodili jsme za lidmi po celý den s několika Walkmany a hráli jsme jim naše pětisongové demo. Přistoupil jsem třeba k někomu a řekl jsem: ‘Hey, chtěl by sis něco poslechnout? Hrajeme v jednu na támhletom pódiu.’ Takto jsme si postupně získávali fanoušky doslova jednoho po druhém. Byla to jediná příležitost v roce, kdy se mohli podobně smýšlející fanoušci punk rocku a pop punku vidět, setkávat se a být poblíž dalších lidí, kteří nám byli v něčem podobní mimo naši skupinu přátel a kluků z kapely. V každém městě jsme si uvědomili, že existuje tolik dalších lidí, co má rádo Blink-182 a Green Day a Face To Face a Offspring a Pennywise a všechny ty další kapely, které jsi tehdy jen tak neslyšel na MTV nebo v rádiích.

Samozřejmě to byla doba dávno předtím, než vznikl svět sociálních sítí. Proniknout do hudební branže bylo mnohem těžší, než je to teď. Nemohli jsme jenom stisknout tlačítko na našem telefonu, abychom se našli. Museli jste jít do speciálních obchodů s alternativní hudbou, či právě na Warped Tour, abyste objevily takovéto nové kapely a abyste zjistili, jak současná scéna vypadá. Léto s Warped bylo proto velmi speciální období, kdy byly najednou všechny tyto kapely pohromadě.

Bylo to rok předtm nebo poté, co jsme tam poprvé hráli jako Simple Plan, a Chuck a já jsme se tohoto turné zúčastnili jako fanoušci. Díky našim zkušenostem s naší předchozí kapelou jsme měli určitý vztah s klukama z Blink-182, jelikož jsme spolu již odehráli několik koncertů. Vím, že Chuck si byl tehdy s Markem [Hoppusem] celkem blízký. A myslím, že právě na Warped v Torontu jsme na ně čekali před jejich tourbusem, abychom jim mohli přehrát naše nové demo, které jsme nahráli v Montrealu. Takhle se to dřív dělávalo: člověk se snažil najít kapely, které měl rád, a přehrál jim svou vlastní hudbu.

Mám to úplně před sebou: stáli jsme před tourbusem Blink, a doufali jsme, že se objeví a my je budeme moci pozdravit. Vzpomínám si, jak jsem si připadal jako blbec a říkal jsem si „Páni, co tady vůbec děláme? Vždyť s námi ani nebudou chtít mluvit!“, ale Chuck pořád říkal: „Ne, kámo! Já Marka znám, bude rád, že mě vidí!“ A tak jsme čekali hodiny a hodiny, až nakonec vyšli ven a my jim mohli předat naše demo. To demo obsahovalo původní verzi písně „I’d Do Anything,“ která se nakonec stala druhým singlem z naší první desky. Markovi se to demo moc líbilo a začal si s Chuckem dopisovat. Pak jsme si říkali, že by bylo fakt super, kdybychom my, malí pop-punkeři z Montrealu, požádali Marka, aby si na té písni zazpíval, což se nakonec stalo. Warped Tour bylo proto vlastně jedním z hlavních důvodů, jak se naší kapele podařilo získat nějaké pozornosti od ostatních lidí. A to pro nás bylo úžasné.

Atmosféra na Warped je nesmírně důležitá. Každý si je na Warped roven. Všechny tourbusy jsou zaparkovány vedle sebe. Každý jí ze stejného cateringu. A lidem to tak dává příležitost se sblížit se svými hudebními idoly.

Myslím si, že jak pro naše vlastní fanoušky, tak i pro další kapely, jsme byli vždy součástí spíše té více popové části Warped Tour. Měli jsme velký mainstramových úspěch a podporu rádií, a určitě existuje hodně lidí, kteří nejsou velkými fanoušky Warped Tour, ale kteří naši kapelu znají, a kteří slyšeli naše písničky. Ale pro nás bylo vždy důležité zůstat součástí této scény a nebýt jen pop-punkovou MTV kapelou. My jsme z tohoto turné prakticky hudebně vzešli, a také jsme odtud vzešli i jako fanoušci. Je pro nás proto velmi důležité být její součástí.

Vždy jsme se velmi snažili, abychom každé léto byli součástí line-upu Warped Tour, ikdyž během některých ročníků to finančně prostě nedávalo smysl, protože je tam tolik dalších kapel, a nikdo z nich tam vlastně příliš nevydělá. Někdy jsme ale mohli vzít daleko lukrativnější nabídky a hrát někde jinde, ale bylo pro nás důležité na Warped hrát i navzdory tomu, že přijdeme o nějaké peníze, ale naopak získáme nové fanoušky. Hrát na Warped Tour jako kapela je zážitek jako žádný jiný. Je to jako jet na takový tábor.

Kevin Lyman [zakladatel Warped Tour] a jeho tým byli vždy velice vybíraví v tom, jaké kapely pro který ročník zvolí. Pokud měl člověk rád Green Day, Blink-182, Simple Plan nebo Good Charlotte a spoustu dalších kapel, bylo skoro jasné, že se mu bude líbit kterákoliv kapela na kterémkoliv pódiu. To je na tom tak super – dává to příležitost kapelám v tomto žánru… měli možnost ukázat svou hudbu potenciálnímu davu, kterému se již líbí jejich styl hudby.

Ne vždy to ale vyšlo přesně tak, jak si to Kevin představoval, ale i díky tomu pak kapely mohly setrvat skromné. Pokud jsi šel hrát na Warped Tour a myslel sis o sobě, že jsi šíleně cool, ale choval ses jako kretén a nad všechny ses povyšoval, byla tu šance, že tě mohli z Warped vyhodit. Jednou se dokonce stalo, že… myslím to byli Alien Ant Farm, kteří to trochu se svým postojem přepískli, když se jejich coveru Michaela Jacksona začalo nadmíru dařit, a oni se začali chovat jako něco víc – a kvůli tomu je z Warped Tour vyhodili. Je to pokorný zážitek, který někdy ale mohl být celkem frustrující.

My jsme na Warped hráli v roce 2002, což bylo těsně poté, co vyšlo naše album No Pads, No Helmets…Just Balls, a kdy jsme se začali pomalu dostávat nahoru. Náš plat byl titěrný – bylo to možná $200, $300 na den – a hráli jsme na malinkatém pódiu, ke kterému se skoro ani nevešli všichni ti lidé, kteří se na nás chtěli přijít podívat. Na konci toho turné nás Kevin požádal, jestli bychom nezahráli i další rok a my jsme souhlasili s tím, že by nám v roce 2003 zaplatil $500 na den. Jak ale šel čas dál, začali jsme se vážně dostávat na výslunní a naše deska se stala platinovou. Zašli jsme pak zpátky za Kevinem a požádali ho o přidání, ale on na to: „Ani omylem! Podali jsme si ruku na $500.“ Tehdy to bylo dost frustrující. Byli jsme jednou z největších kapel na lineupu a nedostali jsme za to skoro nic. Ale když se na to dívám zpětně, je to vše součástí té Warped mentality.

To je na tom tak super. Jdeš se podívat třeba na někoho, kdo se trochu vymyká – jako Katy Perry, Sugar Ray nebo třeba i Eminem. A můžeš je tam vidět na malinkatém pódiu v úplně náhodném čase, a bude to úžasný chaos. A to je součástí toho kouzla. Jsme si všichni rovni, a teď, co známe Kevina trochu déle, si myslím, že právě toho chtěl dosáhnout: nechtěl stvořit hromadu kreténských rock star. Myslím, že někteří to vzali trochu špatně, ale já to chápu.

Ale Warped Tour bylo součástí celé generace. Během posledních pěti let již není Warped tak ucelená a žánrově specifická záležitost jako dřív. V roce 2000 zněly všechny kapely na Warped velmi podobně, zatímco teď je tu mnoho dalších stylů, což je jasné, protože hudba se neustále vyvíjí. Od elektronické hudby až po lidi jako Machine Gun Kelly nebo Twenty One Pilots. Už to nejsou jen kapely, co hrají na kytary a bicí. Už prostě nebylo možné to turné udržet takové jako dřív.

Tak či onak bude něco muset toto turné nahradit. Myslím si, že je velká škoda, že něco takového nemůže pokračovat do nekonečna, jelikož je to prostor, kde se mohou určití lidé konečně projevit a objevit nové věci mimo svůj telefon, sociální sítě, či Spotify. Nicméně, tam ale směřuje naše budoucnost. To je evoluce a je to to, jak našim rodičům připadáme my, a jak naše děti připadají nám.

Je škoda, že se tento styl a tato kultura nemůže samostatně udržet na nohou tak, jako to bylo dřív. Vždy budou existovat alternativní žánry a muzika a kultury. Až budou mé děti na střední, jsem si jistý, že budou existovat věci, do kterých se zblázní, a u kterých si řeknu: „Co to sakra je?“ A to pro ně bude jejich Warped Tour.

Dokonce i styl hudby, který Warped Tour reprezentovala na začátku, nebo i v jejím průběhu – ten styl hudby bude mít hodně nových průkopníků. Nevím, jestli tu budou noví Blink-182. Budou tu ale noví lidé, kteří budou alternativní a odlišní, ale všichni ti průkopníci pop-punku nyní dělají věci, které jsou na hony vzálené tomu, co dělávali kdysi. Je to proto, že je to už nudí? Už dosáhli všeho, co mohli? Už byly všechny písně napsány? Nevím.

– Pierre Bouvier [Rolling Stone article] –

Simple Plan mezi 10 nejvlivnějšími pop-punkovými kapelami dle AP

Ve svém novém článku, Alternative Press, jeden z nejrespektovanějších hudebních časopisů současné alternativní hudební scény, jmenoval TOP 10 nejvlivnějších pop-punkových kapel, které napomohly k etablování pop-punku, a zároveň ovlivnily vznik mnoha dalších žánrů, a tedy i kapel. Jistě muselo být velmi nesnadné zúžit ten dlouhý seznam úžasných pop-punkových kapel na pouhých 10, ale i přesto redaktoři Alternative Pressu nemohli zapomenout na zahrnutí Simple Plan, jakožto jedné z nejstálejších kapel na této scéně – a to již 17 let (14 let, pokud počítáme pouze od roku vydání jejich debutové desky).

Přečtěte si níže odůvodnění Alternative Press k zahrnutí Simple Plan na tomto významném seznamu, který mimo SP obsahuje také kapely Sum 41, MXPX, Blink 182, Green Day, Good Charlotte, Jimmy Eat World, New Found Glory, Yellowcard a Fall Out Boy:

Simple Plan

„Tito kanadští rodáci prorazili na scénu se svým debutem No Pads, No Helmets…Just Balls. A zatímco názvy jejich alb časem trošičku dospěly, jejich hudba zní pořád jako ideál pro každou letní dovolenou. A nyní, 14 let od začátku své kariéry spolupracují s… Nellym? Ano, čtete správně. To jenom ukazuje, jak moc se Simple Plan nebojí riskovat a pořád přicházet se skvělými popem ovlivněnými alby.“

Pierre o koncertu, který mu změnil život

Podle SPB byl krátký článek, který napsal Pierre Bouvier ze Simple Plan, nedávno publikován v časopise Kerrang. V tomto článku si Pierre zavzpomínal na svou první koncertní zkušenost, která nejvíce ovlivnila jeho následnou kariéru, a díky které si uvědomil, co přesně chce v životě dělat.

Níže si můžete přečíst český překlad Pierrova příběhu z koncertu NOFX / Face To Face / Ten Foot Pole / Trigger Happy, který se konal v Montrealu v roce 1994:

NOFX, Face to Face, Ten Foot Pole, Trigger Happy
The Spectrum – Montreal (15. listopadu 1994)

Byl to první koncert, na kterém jsem byl, který na mě měl skutečný dopad. Bylo mi 15 let a v tu dobu jsem už trochu uměl zpívat a hrát na kytaru, ale ještě nikdy jsem nebyl na pravé rockové show. Bylo to rok poté, co jsem s Chuckem Comeau založil naší první kapelu, a oba jsme byli doslova posedlí tou jihokalifornskou punkovou scénou, která byla tehdy v Montrealu tak populární.

Ten koncert byl vyprodaný, a jakmile jsme jen uslyšeli první notu předkapely, Trigger Happy, celý dav jakoby zešílel. Bylo to jako být v gigantické parní sauně, když lidé začali pogovat a stagedivovat nonstop hodiny a hodiny – nikdy předtím jsem nic takového neviděl. Strávil jsem nějakou chvíli v kotli, kde jsem si brzo uvědomil, že co skutečně chci, je být nahoře na pódiu. Hudba, kterou ty kapely hrály, byla úžasná a ta energie, která z těch kluků na pódiu vyzařovala, byla očividná. V tu chvíli jsem věděl, že přesně to je to, co chci v životě dělat víc, než cokoliv jiného. Pozorně jsem sledoval a poslouchal tyhle kapely a studoval jsem jejich pohyby a vše, co během koncertu říkali.

Přišlo mi, že jsem konečně našel místo, kam patřím. Pamatuju si, že když koncert skončil, koupil jsem si obrovské žluté tričko Ten Foot Pole a několik CDček. Jediné, co jsem od té doby dělat, bylo poslouchat hudbu, hrát v naší kapele a nějak přijít na to, jak si z toho všeho učinit živobytí.

Pierre Bouvier o streamovacích službách a honorářích


Velmi zajímavý článek od Davida Frienda z The Canadian Press byl dnes zveřejněn na serveru CTV news. Článek se zabývá strastmi novodobých hudebníků, kteří nejsou přímo na špičce žebříčku hudebního úspěchu, a které se týkají toho, že tito umělci nejsou schopni získat dostatečné honoráře z dnes tak populárních streamovacích služeb, jakými jsou například Spotify nebo Apple Music. Článek zmiňuje například fakt, že někteří umělci, kteří byli dokonce nominováni na kanadské ocenění Juno, běžně dostávají ze Spotify šeky třeba na pouhé „3 centy“ za to, že je jejich hudba přehrána na Spotify i tisíckrát. Možnost distancování vlastní hudby z takovýchto streamovacích služeb (jak učinila v minulosti například Taylor Swift), by však pro tyto umělce znamenalo především ztrátu možnosti ukázat svou hudbu případným novým posluchačům.

Pierre Bouvier ze Simple Plan byl v tomto článku mnohokrát citován, jak vysvětluje, proč se kapela jako Simple Plan cítí bezmocná, co se týče podobných hudebních streamovacích služeb, a to i přesto, že na nich dosahují milionů digitálních přehrání.

„Kapely jako my stojí na postranní čáře. Nemáme žádnou moc něco změnit. Na těchto službách prakticky nemůže kapela nijak vydělat, pokud není v tom nejvyšším jednom procentu, a pokud nemá na kontě miliardy přehrání… pak už by se v penězích topila. Ale pokud máš na kontě milion streamů… nebo i 10 milionů… moc peněz ti to nevydělá.“

Podle tohoto článku je to také „důvod, proč je Pierre Bouvier o to méně optimistický pro příští generaci muzikantů, kteří doufají, že je hudba uživí.“

„Přijde mi, že kdyby mi moje děti právě teď řekly, že chtějí dělat muziku, řekl bych jim: ‚Zapomeňte na to.“‚

David v novém rozhovoru: „Měl jsem být na koncertě Eagles of Death Metal..“

Během montrealských zkoušek jejich kapely před několika týdny Simple Plan umožnili reportérce z Radio Canada, aby se na jednu ze zkoušek podívala a promluvila si s nimi o jejich novém albu, změnách, ke kterým za poslední dekádu došlo v hudebním průmyslu a o spoustě dalšího. Jednou z nejzajímavějších částí rozhovoru bylo, když reportérka vytáhla téma teroristického útoku na koncertní síň Bataclan v Paříži loni v listopadu.

Možná si vzpomenete, že Simple Plan měli jen několik dní po tragédii v Paříži vystoupit, a dokonce měli odletět hned den po této tragédii, ale bezpečnostní situace ve Francii je donutila koncert zrušit.

Podle tohoto nového rozhovoru pro Radio-Canada se však David podle všeho chystal do Paříže doletět o něco dříve, aby se mohl zúčastnit právě koncertu kapely Eagles Of Death Metal v Bataclanu o této tragické noci. Nicméně členové SP se toho včera museli zúčastnit večeře s výherci aukce z benefiční akce Simple Plan Foundation, takže do Paříže dříve odletět nemohl. „Je to zvláštní… život nechtěl, abych tam byl,“ řekl David (moc díky Raphovi za překlad).

Níže si můžete celý tento francouzský rozhovor z Radio-Canada spustit a níže naleznete překlady několik dalších citací z rozhovoru, které se objevily v doprovodném článku.

L'entrevue avec Simple Plan

Après avoir vendu plus de 10 millions d'albums en carrière, Simple Plan fait le bilan d'un parcours bien rempli. –> http://bit.ly/1obIqK3

Zveřejnil(a) Radio-Canada Arts et divertissement dne 12. únor 2016

„Kapela je na prvním místě. Každý z nás tomu musí vždy něco obětovat, a Taking One For The Team je skutečně symbolická věta ve sportovní terminologii, která pro nás znamená, že nejdůležitější je, že se dělá vše pro to, aby tým nakonec zvítězil.“ – Seb Lefebvre

„Zjistit kým chceme v roce 2016 být, po 17 letech kariéry a poté, co jsme prošli tolika různými styly a s hudebním zázemím, které se neustále mění, trvalo hodně dlouho.“ – Chuck Comeau

„Být otcem mě inspiruje k tomu, abych dělal věci správně. Je to aspirace – a já nechci své děti zklamat. Nechci v životě a v kariéře zakopnout.“ – Jeff Stinco

„Je jasné, že pokud člověk prodá 3 miliony alb, pomůže mu to, ale pro nás nebyl prodej alb nikdy na prvním místě. Naší předností jsou živé koncerty a alba jsou pouze naší vizitkou.“ – Pierre Bouvier

„V osobním i profesionálním životě jsme společně prošli těžkými časy. Ale řekl bych, že to, že jsme jimi prošli spolu a se vzájemnou podporou, naše vztahy o to více upevnilo. Takže jsme připraveni si to užít, a aby si lidi užívali naší muziky a přišli se podívat na naše koncerty, a my v tom budeme pokračovat tak dlouho, dokud to jen bude možné.“ – Chuck Comeau

Jeff o Praze v novém rozhovoru

Už zbývají téměř jen tři týdny do dne, kdy se Simple Plan konečně opět vrátí do České republiky, kde vystoupí v Malé sportovní hale 5. března [veškeré informace o koncertu včetně infa o chystaném překvapení SimplePlan.cz pro kapelu najdete zde]

Zatímco rozhovor SimplePlan.cz s kapelou plánuji až přímo na místě v den koncertu, spousta českých médií zpovídá členy Simple Plan v předstihu již tento týden. A právě první z rozhovoru se již stihl objevit online. V rozhovoru pro server iReport.cz redaktorka Marta Pušová vyzpovídala kytaristu Simple Plan Jeffa Stinco, a v části rozhovoru se pobavili například i o minulých dvou návštěvách Simple Plan v Praze.

Část rozhovoru si můžete přečíst zde:

Zdroj: iReport.cz (Marta Pušová)

Je to téměř pět let, co jste naposledy byli v Praze. Pamatuješ si ještě dva předchozí koncerty, nebo se to v tom množství prostě nedá udržet v hlavě?

No jasně, že si to pamatuju! Pokaždé jsme v Praze měli skvělé publikum a i na Instagramu máme spoustu fanoušků z Prahy. Na Praze je něco nepopsatelného. Nevím, jestli je tam nějaká velká rocková scéna, ale během našich koncertů to vždycky vypadalo, že ano. Vzpomínám si na velmi energickou a velmi zpocenou show (smích). Bylo to úžasný!

V ČR už jste byli dvakrát. Co se ti líbilo nejvíc?
V Praze je neuvěřitelná spousta historie! Při předešlých návštěvách jsme neměli možnost toho zas tak moc vidět, ale tentokrát to chci změnit. Je to překrásné město, naprosto jiné než u nás doma.

Je tu něco speciálního, co bys tentokrát v Praze rád viděl nebo zkusil?
Běžně v novém městě vždy brzy ráno vstanu a jdu si zaběhat a projít si město. To mám v plánu i tentokrát v Praze. Protože toho o Praze stále ještě moc nevím, bude to opravdu o tom poznávání, procházkách, historii a samozřejmě o focení všech zákoutí (smích)

Viděla jsem oba vaše pražské koncerty a pamatuju si, že jste ovládali docela dost českých slov. Budete se je muset učit znovu?
Nejsem si například schopný zapamatovat jméno místa, kde v Praze hrajeme, i když tam budeme už potřetí, protože je to pro nás těžké vyslovit. Ale určitě se zase setkáme před koncertem s fanoušky a česká slova si osvěžíme. Ale budeme potřebovat vaši pomoc, abychom se naučili nějaká nová!

Řekni mi hlavní důvod, proč by lidé měli přijít na váš koncert!
Turné bude oslavou nového alba, takže se budeme snažit vydat ze sebe všechnu energii a ukázat, co v nás je. Strašně se na to těšíme. Na tomto turné nebudeme hrát v nějakých obřích halách, je to spíš o tom, setkat se po dlouhé době s fanoušky, pozdravit se s nimi a užít si s nimi zábavu. Dlouho jsme se neviděli a teď si s vámi chceme užít skvělé časy! Pokud stále máte rádi Simple Plan a naši energii, nesmíte chybět!