Za několik hodin se Chuck Comeau zúčastní konference C2MTL, kde na panelu „The Beat Goes On“ promluví o svých zkušenostech s business stránkou hudebního průmyslu. V rámci příprav na tuto velkou mediální konferenci v Montrealu Chuck vyzpovídalo La Presse ohledně jeho názorů na obchodní značky a jejich vliv na hudební průmysl.

Celý článek si můžete ve francouzštině přečíst přímo na LaPresse.com anebo vám ve zbytku tohoto článku nabízím přeložené Chuckovy výroky:

„Vždycky jsem si myslel, že jednoho dne se velké světové značky jako je Coca-Cola stanou hlavními dodavateli hudby, že se z nich samotných stanou nahrávací společnosti. Bude to válka obsahu, protože si tyto značky budou potřebovat zachovat určitý cool vzhled. Když jsme před 12 lety začínali, byl to skoro hřích, když si nějaký umělec nechal do svého videoklipu zařadit nějakou reklamu na určitý produkt. Dneska je to naprosto běžné, dokonce je snad i divné, když se nějaký ten product placement v klipu neobjeví. Ale je možné jít ještě dál? Vždycky jsem říkával, že jednou budeme mít alba, která budou třeba sponzorovaná Coca-Colou.“ [Chuck ohledně obchodních značek]

„Hudební průmysl je dobrým příkladem odolnosti. Když produkuje velké změny, tak jak tomu bylo posledních několik let, nemáte jinou možnost než být o to víc kreativní. Lidé v našem průmyslu si už léta stěžují na to, jak si musí vyhrnovat rukávy a nacházet nové nápady na to, jak zůstat relevantní. Nicméně i přesto je hudba i nadále velkou součástí lidských životů. Snad víc než kdy jindy je hudba způsobem, jakým se mladí lidé definují.“ [Chuck o hudebním průmyslu a o hudbě obecně]

„Mohl by Facebook najednou začít brát pod svá křídla kapely a produkovat jejich hudbu miliardám lidí po celé své stránce? Proč ne! Všechny tyto značky potřebují hudbu, filmy, seriály a celkově obsah pro své distribuční kanály, které jsou extrémně silné a jejich účel by se vytratil, kdyby neměli obsah k distribuci.“ [Chuck na možném dalším kroku ve spolupráci hudby a sociálních sítí]

„Zatímco jiní lidé si myslí, že marketingová stránka hudebního průmyslu a management je zátěž, mně tato odvětví vždycky přišla nesmírně zajímavá. Na světě nikdy nebude nikdo jiný, kdo by se o vaši kariéru zajímal více než vy.“ [Chuck o svém zájmu o business stránku hudby]

„Někdy ti lidé [za product placement/reklamu] nabídnou velké částky, ale pokud si jejich produkt s tvojí vlastní značkou nesedí, nebo je proti tomu, za čím si jako kapela stojíme, pro fanoušky to není dobré. Musíme nejprve definovat, za čím si Simple Plan stojí, a zároveň se pokusit sami sebe přetvořit a zkoušet nové věci.“ [Chuck o důležitosti zůstat sám sebou]

V nějenovějším článku o Simple Plan v Journal de Montreal (díky Charbelovi za info), se tento server trochu více do hloubky zabývá historií Simple Plan a dokonce se mu podařilo zveřejnit také několik informací o kapele, které zatím na veřejnost nepronikly.

Článek například zmiňuje, že první písní, kterou kluci napsali přímo pro Simple Plan byla píseň, která se také jako první objevuje na jejich debutovém albu, a to „I’d Do Anything“. Další informací z No Pads éry je fakt, že píseň „I’m Just A Kid“ byla napsána ještě před tím, než kluci podepsali smlouvu s nahrávací společností a Chuck a Pierre ještě předtím nahráli její demo, protože věděli, že to bude velmi důležitá píseň v jejich kariéře.

A když přetočíme čas do přítomnosti, dostaneme se k éře alba Get Your Heart On!, ze které článek zveřejnil ještě jednu zajímavost: existuje francouzská verze písně „Jet Lag“, na které zpívá zpěvačka Coeur De Pirate (vlastním jménem Beatrice Martin), která se také podílela na jejím skládání. Nakonec se však kapela rozhodla, že pro francouzský trh vybere verzi s Marie-Mai.

Jak již bylo dříve oznámeno, od listopadu do března, pořádá Montrealské vědecké centrum výstavu Musik, která se věnuje tomu, jaký vliv může mít hudba na člověka. Tato výstava také obsahuje jednu speciální část, která se věnuje pouze a jeno Simple Plan, a to jako součást oslav 10. výročí od vydání prvního alba kapely.

Deník Metro dnes publikoval velmi zajímavý článek ohledne této výstavy, a také o ní prozradil několik nových detailů.

Níže si můžete přečíst český překlad útržtku z tohoto článku, který mi zaslala Sab (a na nějž se v plné velikosti můžete podívat v galerii):

[...] Fanoušci Simple Plan všech věkových kategorií budou mít možnost užít si tohoto dobrodružství. Během celé výstavy se na vás koukají z předem nahraných video-sekvencí členové této populární kapely z oblasti Quebecu. V jedné z nichkytarista Jeff Stinco nabádá návštěvníky k tomu, aby si s ním vyzkoušeli zahrát na kytaru. „Chce to zkoušet, ale dokážeš to taky!“ říká předtím, než nám vysvětlí akordy k „I’m Just a Kid“ nebo „Welcome To My Life“. Dokonce si s ním můžete skutečně i zahrát díky nástrojům, které jsou umístěny před obrazovkou.

Navíc, fanoušci Pierra, Chucka, Davida a Sebastiena také nepříjdou zkrátka – až vstoupí do poslední místnosti výstavy, naleznou artefakty, které do výstavy věnovala sama kapela. Mohou zde objevit ručně vytvářené plakáty, které kluci vyrobili ještě za doby kapely Reset, sešity s nápady pro videoklip „Perfect“ nebo dopisy od fanoušků, kteří kapele děkují za to, že jim pomohla v těžkých chvílích. Například jako jeden od Laury, z Francie, které bylo 14 let, když napsala: „Chucku! Hraješ skvěle na bicí, vážně tě obdivuju!“

Další článek publikovaný na La Presse mluví trochu více o práci reportérky Kathleen Lavoie na nové knize Simple Plan (díky Charbelovi za info).

V článku Kathleen říká, že poprvé za kluky ze Simple Plan s nápadem na vytvoření jejich biografie přišla už před třemi lety, nicméně tehdy klukům přišlo, že je ještě příliš brzo v jejich kariéře na to, aby o nich byla napsána kniha. Kathleen ale vytrvala a loni na soundchecku pro jejich koncert pro Best Buy v Quebecu, jí kluci konečně řekli, že by byli ochotní do toho jít.

Kathleen je s kariérou Simple Plan obeznámena již od vydání jejich prvního alba v roce 2002. Dokonce muzikanty doprovázely na turné v roce 2005, během série koncertů v Torontu, Montrealu, Quebec City, Chicoutimi a Rimouski.

I přesto se jí ale podařilo objevit několik zajímavých věcí – například jak přesně se Pierre s Chuckem zpřátelili: podle všeho odrazovým můstkem jejich přátelství bylo v jejich 12 letech tričko rockové kapely, který měl jeden z nich na sobě ve škole během hodiny tělocviku, což byla jediná doba, kdy něco takového mohli mít na své střední škole na sobě.

Aby Kathleen příběh zhotovila, musela být ohledně všech informací velmi precizní. Například jí zabralo hodně času zjistit datum prvního koncertu kapely, když ještě měla jenom čtyři členy (David byl ještě v Reset), ale už vystupovali pod jménem Simple Plan. Z jejího pátrání nakonec vzešlo, že první koncer Simple Plan (bez Davida) se konal 22. ledna 2000.

„Na ten koncert neexistovaly žádné vytištěné vstupenky. Kapela předskakovala Bald Vultures, aby natočila video, které by mohla ukázat agentům. Najít to správné datum nám zabralo dva týdny!“

Vydavatelství knihy Simple Plan – La Presse – publikovalo velmi zajímavý článek o této chystané knize, který v několika stovkách slov shrnuje historii kapely. V článku také Chuck zmiňuje svou hádku s Pierrem, která je na několik let v době Reset rozdělila (tedy ještě předtím, než vznikli Simple Plan).

„Pořád je pro nás celkem nepříjemné o tom hovořit, protože to byla velká hádka, která trvala asi rok a půl nebo dva roky. Mohli jsme se rozhodnout spolu už nikdy nemluvit, ale přijde mi, že mě osobně tento incident naučil hrozně moc. Často přemýšlím o tom, že mě naučil, že kvůli svému egu, přílišné hrdosti, zlobě a špatně zvoleným slovům, může někdy člověk ztratit velmi důležité věci ve svém životě a zničit něco fantastického.„

Celý článek si v původní francouzské verzi můžete přečíst zde.

Ve velice zajímavém novém článku zveřejněném na stránkách deníku Le Journal de Montreal (který také publikoval tuto skvělou fotku Simple Plan z photoshootu z roku 2011, kterou v plné velikosti nyní najdete v galerii), Sebastien probírá s reportérkou úspěch kapely s jejich nejnovějším singlem „Summer Paradise“ a také několik dalších zajímavých témat.

Například je v rozhovoru zmíněno, že kapela předpokládá, že by jejich páté studiové album mohlo vyjít na konci roku 2013 nebo na začátku 2014. Ale buďme realističtí, s největší pravděpodobností se bude jednat spíše o konec roku 2014. Neboť i jak Sebastien v rozhovoru říká, Simple Plan nechtějí být podřízeni nějakým konkrétním termínem, který by museli dodržet: „Nemáme žádný deadline. Budeme psát v průběhu celého roku 2013. Chtěli bychom to album vydat co nejdřív to bude možné, ale musíme mít čas na to ho napsat. Kapela si navíc pravděpodobně bude chtít vzít trochu oddech před prací na další desce. Protože to opravdu nutně potřebujeme, věřte mi!“

Dalším velmi zajímavým tématem zmíněným v tomto článku byl způsob, jakým si Simple Plan vybírají, kam půjdou zahrát příště. Kluci již nyní ví, že do konce tohoto roku (pokud počítáme i nové země v Jižní Americe a v Evropě) by měli dosáhnout počtu 50 států, které celkem za svou kariéru navštívili. I přesto si je ale kapela vědoma svých limitů, co se týče zemí, ve kterých mohou hrát: většinou záleží hlavně na tom, jak dobře se jejich deskám v daném státě daří a/nebo jak se na rádiích daří jejich singlům. Řecko je například uvedeno jako příklad země, která upřednostňuje spíše techno nad pop-rockem, což pro kapelu jako jsou Simple Plan znamená, že je velice těžké mít v takovéto zemi koncert, protože by se přirozeně lístky moc neprodávaly. „Existují místa, kde jsme nikdy neprodali jedinou desku, kde jsme neprodali vůbec nic. A pak tu jsou také takové země, které jsme navštívili jednou a ani nevíme, jestli se tam ještě někdy vrátíme,“ přiznává Sebastien.

Takže tady je jedna rada: pokud chcete, aby Simple Plan přijeli do vaší země, pořádně se ujistěte, že je zde rádia hrají, a pokud ne, volejte do rádiových stanic a jejich písně si vyžadujte a dávejte o nich ostatním lidem vědět. Takto tomu můžete dopomoci vlastní silou nejvíc.