Archiv rubriky: články

Sebastien doufá ve vydání nové hudby SP do konce roku 2018 & promluvil o Davidovi v novém rozhovoru

V souvislosti s nadcházejícícm australským turné Simple Plan vyzpovídal před několika dny australský hudební server May The Rock Be With You kytaristu SP Sebastiena Lefebvra. V tomto rozhovoru Seb promluvil především o celkovém konceptu No Pads turné a shrnul, co se s kapelou dělo v posledním roce. Kromě těchto velmi obvyklých odpovědí však Seb také nastínil plány kapely na zbytek roku, které z velké části zahrnují práci na jejich nadcházející desce.

Sebova slova z tohoto rozhovoru přímo odpovídají tomu, co jsme již slyšeli od jiných členů Simple Plan v předešlých nedávných rozhovorech, kde kluci jasně sdělili, že by se chtěli v letošním roce zaměřit na dokončení šestého alba Simple Plan – a to co nejdříve, jelikož nechtějí, aby jejich fanoušci na další desku čekali tak dlouho, jako to bylo s alby předešlými. Seb navíc doufá, že bychom už snad letos mohla být nějaká hudba SP venku…

Přečtěte si níže v českém překladu, co Seb v tomto rozhovoru o plánech Simple Plan na novou hudbu vlastně prozradil:

„[…] V současné chvíli máme před sebou ještě několik turné, ale teď máme ještě chvíli doma klid a do australského turné se ještě snažíme trochu odpočívat. Já jsem nicméně ve svém studiu už začal sám naněčem pracovat a věřím, že ostatní kluci už učinili to samé, takže se už snažímedávat dohromady nějaké nápady a uvidíme, co se uchytí, a co ne a pak bychom do rádi v příštích několika týdnech či měsíci do toho skládacího procesu oficiálně vpadli.

[…] Jakmile začneme skládat, a jakmile ucítíme, že nám to jde a každá naše píseň bude úžasná, pak hned zamíříme do studia, protože bychom tentokrát chtěli zkrátit to čekání mezi dvěma alby. Nicméně hodně lidí od nás očekává to naše výroční turné, takže to skládání pak trochu opět přerušíme, aychom se vypravili za vámi, a také na dalších několik koncertů v letošním roce, což bude super… a to je náš plán. Budeme se snažit soustředit na skládání a nahrávání a vůbec na celé nové album – a to si myslím, že je pro nás hlavním tématem tohoto roku.

[…] Do konce roku 2018 vydají Simple Plan novou muziku – alespoň v to doufám – možná ne celé album, možná vůbec nic, ale já doufám, že do konce roku něco vydáme – držte nám pěsti – ale prosím neberte to jako něco závazného, nezblázněte se z toho na fanstránkách – je to jen něco, v co osobně doufám.“

– Seb Lefebvre –

Jak můžete vidět, nic není úplně vytesáno do kamene – kluky ještě čeká skládání celé nové desky, její nahrání a vydání, ale rozhodně už mají kluci na talíři všechny své nadcházející plány: jak Seb naznačil, sám už začal sbírat vlastní nápady co se nového alba SP týče a v nejbližších týdnech se celá kapela hodlá po několika letech znovu ponořit do víru skládacího procesu. V tuto chvíli navíc již víme, že Simple Plan plánují změnit své staré pravidlo „nikdy neskládáme na turné“ a hodlají se skládání věnovat v průběhu léta, které prakticky celé stráví na Warped Tour.

Jedna otázka však stále zůstává nezodpovězena – a co David? Baskytarista Simple Plan s kapelou nevystoupil už téměř rok, zatímco se doma vypořádával s depresemi, o kterých poprvé své fanoušky informoval minulý rok. Otázka Davidovy absence bude samozřejmě o to více důležitá s nadcházejícím turné, či případně nahráváním dalšího alba – a proto bylo přirozené, že se reportér výše zmíněného rozhovoru Sebastiena zeptal právě na co, jak se David vlastně má. Toto odpověděl:

„David se vypořádával s obzvlášť obtížným rokem a vzal si proto hodně dní volna k tomu, aby mohl doma odpočívat. Prochází nyní velmi těžkou depresí, ze které se postupně a velmi pomalu dostává. Samozřejmě je stále součástí naší kapely, takže ne že začnete šířit nějaké zvěsti, že to tak není, ale jemu i nám přišlo, že bude lepší, když nějakou chvíli zůstane doma místo toho, aby si přidělával starosti tím hektickým programem, který mme běžně na turné po celý rok. V tuto chvíli se prostě snaží o to, aby se vítil dobře.“

– Seb Lefebvre –

V současné chvíli není známo, jestli můžeme očekávat, že by se David k Simple Plan opět připojil na některém z již oznámených turné, ale spíše se to jeví jako méně pravděpodobné – obzvlášť s ohledem na to, do jakých destinací Simple Plan v příštích týdnech zamíří. Pokud by se však situace změnila, dáme vám tady na SimplePlan.cz okamžitě vědět.

V mezičase vás i nadále prosíme o shovívavost s Davidovou situací – dopřejte mu prosím čas na to, aby se sám postavil zpátky na nohy – ať už mu to bude trvat jak dlouho chce.

Chuck o svých prvních autech a své současné Tesle v novém rozhovoru

Server La Presse+ nedávno publikoval nový článek o Chuckovi Comeau ze Simple Plan, který se zaměřil na trochu jiná témata, než je u rozhovorů s tímto bubeníkem běžné. Namísto hudby se Chucka zeptali na auto, které poznamenalo jeho dětství, jeho první automobil, ten nejhorší automobil, který kdy měl a také na ten nejvíce vysněný – což je shodou okolností to, které v současnosti vlastní, jelikož je hrdým majitelem Tesly.

Jestli vás zajímají Chuckovy historky o svých automobilech, níže vám nabízíme českou verzi tohoto rozhovoru:

AUTO, KTERÉ POZNAMENALO MÉ DĚTSTVÍ

„DeLorean DMC-12 Martyho McFly a Dr. Browna z trilogie Návrat do budoucnosti. Jako mnoho dalších dětí jsem tyto filmy zbožňoval a naposto mě uchvacovalo toto auto, které nejenže vypadalo naprosto cool, ale umělo také cestovat v čase a létat. Na všechny filmy z této série jsem chodil do kina, sledoval je doma na VHSkách a také kdykoliv, když je dávali v televizi. Hláška Dr. Browna: „Tam kam jedeme, nepotřebujeme silnice …“ mě vlmice nadchla a moc jsem si přál být Martym McFly, řídit toto auto a mít vlastní hoverboard!“

MÉ PRVNÍ AUTO

„Je to trochu trapné to přiznat, ale až do 30 let jsem neměl řidičák. Autoškolu jsem začal v 16 letech, ale musel jsem to vzdát, protože jsme s mou první kapelou Reset museli vyrazit na turné. První automobil, který jsem koupil, nebo spíš, který si dohromady koupila celá kapela, bylo jedno velmi staré auto, které bylo v příšerném stavu, a za které jsme tehdy zaplatili asi $3 000. Bylo to fakt nebezpečné auto, ale pro nás to bylo jako mít neskutečně luxusní tourbus, kde jsme mohli spát, vařit si a vypadat jako profesionální kapela. Zvládli jsme s ním jet z Montrealu do Vancouveru a zpátky, a zradilo nás až na našem druhém turné, někde v závěji mezi Winnipegem a Thunder Bayem. Když jsme pak začali se Simple Plan, táta našeho zpěváka ná půjčil svůj starý ambulanční vůz, ve kterém byly ještě staré sirény a dýchací zařízení. Díky tomuto albu jsme mohli odehrát naše první koncerty a několik tripů mezi Montrealem a Torontem, kde jsme nahrávali naše první album ‚No Pads, No Helmets … Just Balls‘!“

MÉ NEJHORŠÍ AUTO

„Vždycky si budu pamatovat, jak si naše kapela vypůjčila auto během našeho nahrávání prvního alba v Torontu. Věděli jsme, že veškeré peníze, které do nás vložila naše nahrávací společnost jsme později museli vrátit, a proto jsme byli velice opatrní ohledně veškerých našich výdajů, a proto jsme se rozhodli vypůjčit si auto z půjčovny „Vypůjči-si-vrak“…. byl to Ford Taurus z roku 1995! Po telefonu se to zdálo jako půjčka století: jen 50$ za měsíc! Velmi brzy jsme ale zjistili, proč. Bylo to to nejhorší auto ve městě! Brzdy nefungovaly, nárazník byl připevněn „lepící páskou“ a měl barvu něco mezi žlutou a nepopsatelně divnou hnědou. Ještě horší na něm ale byl ten smrad, který z něho vycházel. Bylo to jakoby v přihrádce na rukavice něco chcíplo. Pokaždé, když jsme s ním cestovali, jsme museli zadržovat dech. Hrozně jsme se styděli, když jsme vždycky dorazili do naší cílové destinace, protože jsme byli přesvědčeni, že díky tomu autu nám smrdělo i oblečení… bylo to naprosto příšerné!“

MÉ VYSNĚNÉ AUTO

„Jsem velkým fanouškem Tesly a mám neskutečné štěstí, že mohu být vlastníkem hned dvou ze svých vysněných aut: Tesla Modelu S (sedan) a Tesla Modelu X (SUV)! Tesla je neskutečným výrobcem aut, a věřím, že pomůže neuvěřitelně urychlit vývoj společnosti směrem k zastavení použití fosilních paliv a osvojení obnovitelných zdrojů energie – a já jsem velice hrdý na to, že mohu svým malým dílem k tomuto cílu sám přispět tím, že jsem majitelem těchto aut. Teslu řídím už více jak čtyři roky a pokaždé, když usednu za volant cítím tu stejnou radost z jejího řízení. Před nedávnem jsme si zakoupili i Model X s dveřmi, které se otevírají směem vzhůru, které velice oceňujeme, když cestujeme s naším dvouletým synem. A nejlepší na to všem je, že se nemusíme nikdy zastavovat na benzínce, abychom natankovali! Je to opravdu revoluční automobil, s překrásným designem a neskutečným výkonem a abych řekl pravdu, i kdybych zítra ráno vyhrál v loterii, nemyslím si, že bych kdy chtěl řídit jiné auto.“

– Chuck Comeau –

Pierre Bouvier pro Rolling Stone o významu Warped Tour pro kariéru Simple Plan

Mnoho fanoušků alternativní hudby bylo v posledních dnech šokováno zprávou, že léto roku 2018 bude posledním ročníkem Warped Tour. Warped Tour, známé jako největší festivalové hudební turné, bylo po mnoho let útočištěm pro fanoušky pop punku, punk rocku a dalších alternativních hudebních žánrů již od roku 1995, kdy jej Kevin Lyman založil. Toto turné každý rok umožnilo desítkám kapel koncertovat po Spojených Státech a Kanadě a tisícům fanoušků představilo nové kapely, do kterých se mohli zamilovat. V nedávném oznámení konkrétních termínů Warped Tour pro rok 2018 však Kevin Lyman se smíšenými pocity potvrdil, že se bude skutečně jednat o poslední rok Warped.

Simple Plan byli s Warped Tour spojováni už od svých začátků. Ještě, než SP vůbec vznikli, jejich předchozí uskupení Reset na Warped Tour několikrát vystoupilo a Simple Plan byli následně součástí také velkého množství ročníků. Naposledy v roce 2015 a před několika týdny se zúčastnili také speciální „námořnické“ verze tohoto turné – Warped Rewind At Sea.

Pierre Bouvier ze Simple Plan před několika dny promluvil s magazínem Rolling Stone o významu Warped Tour pro začátky Simple Plan a také se zamyslel nad tím, co bude dál, až už tu s námi žádná Warped nebude.

Tento článek rozhodně stojí za přečtení, a proto jej níže nabízím i v českém překladu. Dozvíte se díky němu mnoho zajímavostí z pozadí hudebního businessu a také z pozadí Warped Tour jako takové:

Když jsme poprvé se Simple Plan hráli na Warped Tour, už jsem s tímto turné měl řadu zkušeností z minulosti, ať už jako účastník nebo také proto, že jsem na ní hrál dříve v rámci jiných kapel. Vzpomínám si, že jsme tehdy hráli na zastávce v Torontu a měli jsme tehdy velice DIY přístup. Chodili jsme za lidmi po celý den s několika Walkmany a hráli jsme jim naše pětisongové demo. Přistoupil jsem třeba k někomu a řekl jsem: ‘Hey, chtěl by sis něco poslechnout? Hrajeme v jednu na támhletom pódiu.’ Takto jsme si postupně získávali fanoušky doslova jednoho po druhém. Byla to jediná příležitost v roce, kdy se mohli podobně smýšlející fanoušci punk rocku a pop punku vidět, setkávat se a být poblíž dalších lidí, kteří nám byli v něčem podobní mimo naši skupinu přátel a kluků z kapely. V každém městě jsme si uvědomili, že existuje tolik dalších lidí, co má rádo Blink-182 a Green Day a Face To Face a Offspring a Pennywise a všechny ty další kapely, které jsi tehdy jen tak neslyšel na MTV nebo v rádiích.

Samozřejmě to byla doba dávno předtím, než vznikl svět sociálních sítí. Proniknout do hudební branže bylo mnohem těžší, než je to teď. Nemohli jsme jenom stisknout tlačítko na našem telefonu, abychom se našli. Museli jste jít do speciálních obchodů s alternativní hudbou, či právě na Warped Tour, abyste objevily takovéto nové kapely a abyste zjistili, jak současná scéna vypadá. Léto s Warped bylo proto velmi speciální období, kdy byly najednou všechny tyto kapely pohromadě.

Bylo to rok předtm nebo poté, co jsme tam poprvé hráli jako Simple Plan, a Chuck a já jsme se tohoto turné zúčastnili jako fanoušci. Díky našim zkušenostem s naší předchozí kapelou jsme měli určitý vztah s klukama z Blink-182, jelikož jsme spolu již odehráli několik koncertů. Vím, že Chuck si byl tehdy s Markem [Hoppusem] celkem blízký. A myslím, že právě na Warped v Torontu jsme na ně čekali před jejich tourbusem, abychom jim mohli přehrát naše nové demo, které jsme nahráli v Montrealu. Takhle se to dřív dělávalo: člověk se snažil najít kapely, které měl rád, a přehrál jim svou vlastní hudbu.

Mám to úplně před sebou: stáli jsme před tourbusem Blink, a doufali jsme, že se objeví a my je budeme moci pozdravit. Vzpomínám si, jak jsem si připadal jako blbec a říkal jsem si „Páni, co tady vůbec děláme? Vždyť s námi ani nebudou chtít mluvit!“, ale Chuck pořád říkal: „Ne, kámo! Já Marka znám, bude rád, že mě vidí!“ A tak jsme čekali hodiny a hodiny, až nakonec vyšli ven a my jim mohli předat naše demo. To demo obsahovalo původní verzi písně „I’d Do Anything,“ která se nakonec stala druhým singlem z naší první desky. Markovi se to demo moc líbilo a začal si s Chuckem dopisovat. Pak jsme si říkali, že by bylo fakt super, kdybychom my, malí pop-punkeři z Montrealu, požádali Marka, aby si na té písni zazpíval, což se nakonec stalo. Warped Tour bylo proto vlastně jedním z hlavních důvodů, jak se naší kapele podařilo získat nějaké pozornosti od ostatních lidí. A to pro nás bylo úžasné.

Atmosféra na Warped je nesmírně důležitá. Každý si je na Warped roven. Všechny tourbusy jsou zaparkovány vedle sebe. Každý jí ze stejného cateringu. A lidem to tak dává příležitost se sblížit se svými hudebními idoly.

Myslím si, že jak pro naše vlastní fanoušky, tak i pro další kapely, jsme byli vždy součástí spíše té více popové části Warped Tour. Měli jsme velký mainstramových úspěch a podporu rádií, a určitě existuje hodně lidí, kteří nejsou velkými fanoušky Warped Tour, ale kteří naši kapelu znají, a kteří slyšeli naše písničky. Ale pro nás bylo vždy důležité zůstat součástí této scény a nebýt jen pop-punkovou MTV kapelou. My jsme z tohoto turné prakticky hudebně vzešli, a také jsme odtud vzešli i jako fanoušci. Je pro nás proto velmi důležité být její součástí.

Vždy jsme se velmi snažili, abychom každé léto byli součástí line-upu Warped Tour, ikdyž během některých ročníků to finančně prostě nedávalo smysl, protože je tam tolik dalších kapel, a nikdo z nich tam vlastně příliš nevydělá. Někdy jsme ale mohli vzít daleko lukrativnější nabídky a hrát někde jinde, ale bylo pro nás důležité na Warped hrát i navzdory tomu, že přijdeme o nějaké peníze, ale naopak získáme nové fanoušky. Hrát na Warped Tour jako kapela je zážitek jako žádný jiný. Je to jako jet na takový tábor.

Kevin Lyman [zakladatel Warped Tour] a jeho tým byli vždy velice vybíraví v tom, jaké kapely pro který ročník zvolí. Pokud měl člověk rád Green Day, Blink-182, Simple Plan nebo Good Charlotte a spoustu dalších kapel, bylo skoro jasné, že se mu bude líbit kterákoliv kapela na kterémkoliv pódiu. To je na tom tak super – dává to příležitost kapelám v tomto žánru… měli možnost ukázat svou hudbu potenciálnímu davu, kterému se již líbí jejich styl hudby.

Ne vždy to ale vyšlo přesně tak, jak si to Kevin představoval, ale i díky tomu pak kapely mohly setrvat skromné. Pokud jsi šel hrát na Warped Tour a myslel sis o sobě, že jsi šíleně cool, ale choval ses jako kretén a nad všechny ses povyšoval, byla tu šance, že tě mohli z Warped vyhodit. Jednou se dokonce stalo, že… myslím to byli Alien Ant Farm, kteří to trochu se svým postojem přepískli, když se jejich coveru Michaela Jacksona začalo nadmíru dařit, a oni se začali chovat jako něco víc – a kvůli tomu je z Warped Tour vyhodili. Je to pokorný zážitek, který někdy ale mohl být celkem frustrující.

My jsme na Warped hráli v roce 2002, což bylo těsně poté, co vyšlo naše album No Pads, No Helmets…Just Balls, a kdy jsme se začali pomalu dostávat nahoru. Náš plat byl titěrný – bylo to možná $200, $300 na den – a hráli jsme na malinkatém pódiu, ke kterému se skoro ani nevešli všichni ti lidé, kteří se na nás chtěli přijít podívat. Na konci toho turné nás Kevin požádal, jestli bychom nezahráli i další rok a my jsme souhlasili s tím, že by nám v roce 2003 zaplatil $500 na den. Jak ale šel čas dál, začali jsme se vážně dostávat na výslunní a naše deska se stala platinovou. Zašli jsme pak zpátky za Kevinem a požádali ho o přidání, ale on na to: „Ani omylem! Podali jsme si ruku na $500.“ Tehdy to bylo dost frustrující. Byli jsme jednou z největších kapel na lineupu a nedostali jsme za to skoro nic. Ale když se na to dívám zpětně, je to vše součástí té Warped mentality.

To je na tom tak super. Jdeš se podívat třeba na někoho, kdo se trochu vymyká – jako Katy Perry, Sugar Ray nebo třeba i Eminem. A můžeš je tam vidět na malinkatém pódiu v úplně náhodném čase, a bude to úžasný chaos. A to je součástí toho kouzla. Jsme si všichni rovni, a teď, co známe Kevina trochu déle, si myslím, že právě toho chtěl dosáhnout: nechtěl stvořit hromadu kreténských rock star. Myslím, že někteří to vzali trochu špatně, ale já to chápu.

Ale Warped Tour bylo součástí celé generace. Během posledních pěti let již není Warped tak ucelená a žánrově specifická záležitost jako dřív. V roce 2000 zněly všechny kapely na Warped velmi podobně, zatímco teď je tu mnoho dalších stylů, což je jasné, protože hudba se neustále vyvíjí. Od elektronické hudby až po lidi jako Machine Gun Kelly nebo Twenty One Pilots. Už to nejsou jen kapely, co hrají na kytary a bicí. Už prostě nebylo možné to turné udržet takové jako dřív.

Tak či onak bude něco muset toto turné nahradit. Myslím si, že je velká škoda, že něco takového nemůže pokračovat do nekonečna, jelikož je to prostor, kde se mohou určití lidé konečně projevit a objevit nové věci mimo svůj telefon, sociální sítě, či Spotify. Nicméně, tam ale směřuje naše budoucnost. To je evoluce a je to to, jak našim rodičům připadáme my, a jak naše děti připadají nám.

Je škoda, že se tento styl a tato kultura nemůže samostatně udržet na nohou tak, jako to bylo dřív. Vždy budou existovat alternativní žánry a muzika a kultury. Až budou mé děti na střední, jsem si jistý, že budou existovat věci, do kterých se zblázní, a u kterých si řeknu: „Co to sakra je?“ A to pro ně bude jejich Warped Tour.

Dokonce i styl hudby, který Warped Tour reprezentovala na začátku, nebo i v jejím průběhu – ten styl hudby bude mít hodně nových průkopníků. Nevím, jestli tu budou noví Blink-182. Budou tu ale noví lidé, kteří budou alternativní a odlišní, ale všichni ti průkopníci pop-punku nyní dělají věci, které jsou na hony vzálené tomu, co dělávali kdysi. Je to proto, že je to už nudí? Už dosáhli všeho, co mohli? Už byly všechny písně napsány? Nevím.

– Pierre Bouvier [Rolling Stone article] –

Simple Plan mezi 10 nejvlivnějšími pop-punkovými kapelami dle AP

Ve svém novém článku, Alternative Press, jeden z nejrespektovanějších hudebních časopisů současné alternativní hudební scény, jmenoval TOP 10 nejvlivnějších pop-punkových kapel, které napomohly k etablování pop-punku, a zároveň ovlivnily vznik mnoha dalších žánrů, a tedy i kapel. Jistě muselo být velmi nesnadné zúžit ten dlouhý seznam úžasných pop-punkových kapel na pouhých 10, ale i přesto redaktoři Alternative Pressu nemohli zapomenout na zahrnutí Simple Plan, jakožto jedné z nejstálejších kapel na této scéně – a to již 17 let (14 let, pokud počítáme pouze od roku vydání jejich debutové desky).

Přečtěte si níže odůvodnění Alternative Press k zahrnutí Simple Plan na tomto významném seznamu, který mimo SP obsahuje také kapely Sum 41, MXPX, Blink 182, Green Day, Good Charlotte, Jimmy Eat World, New Found Glory, Yellowcard a Fall Out Boy:

Simple Plan

„Tito kanadští rodáci prorazili na scénu se svým debutem No Pads, No Helmets…Just Balls. A zatímco názvy jejich alb časem trošičku dospěly, jejich hudba zní pořád jako ideál pro každou letní dovolenou. A nyní, 14 let od začátku své kariéry spolupracují s… Nellym? Ano, čtete správně. To jenom ukazuje, jak moc se Simple Plan nebojí riskovat a pořád přicházet se skvělými popem ovlivněnými alby.“

Pierre o koncertu, který mu změnil život

Podle SPB byl krátký článek, který napsal Pierre Bouvier ze Simple Plan, nedávno publikován v časopise Kerrang. V tomto článku si Pierre zavzpomínal na svou první koncertní zkušenost, která nejvíce ovlivnila jeho následnou kariéru, a díky které si uvědomil, co přesně chce v životě dělat.

Níže si můžete přečíst český překlad Pierrova příběhu z koncertu NOFX / Face To Face / Ten Foot Pole / Trigger Happy, který se konal v Montrealu v roce 1994:

NOFX, Face to Face, Ten Foot Pole, Trigger Happy
The Spectrum – Montreal (15. listopadu 1994)

Byl to první koncert, na kterém jsem byl, který na mě měl skutečný dopad. Bylo mi 15 let a v tu dobu jsem už trochu uměl zpívat a hrát na kytaru, ale ještě nikdy jsem nebyl na pravé rockové show. Bylo to rok poté, co jsem s Chuckem Comeau založil naší první kapelu, a oba jsme byli doslova posedlí tou jihokalifornskou punkovou scénou, která byla tehdy v Montrealu tak populární.

Ten koncert byl vyprodaný, a jakmile jsme jen uslyšeli první notu předkapely, Trigger Happy, celý dav jakoby zešílel. Bylo to jako být v gigantické parní sauně, když lidé začali pogovat a stagedivovat nonstop hodiny a hodiny – nikdy předtím jsem nic takového neviděl. Strávil jsem nějakou chvíli v kotli, kde jsem si brzo uvědomil, že co skutečně chci, je být nahoře na pódiu. Hudba, kterou ty kapely hrály, byla úžasná a ta energie, která z těch kluků na pódiu vyzařovala, byla očividná. V tu chvíli jsem věděl, že přesně to je to, co chci v životě dělat víc, než cokoliv jiného. Pozorně jsem sledoval a poslouchal tyhle kapely a studoval jsem jejich pohyby a vše, co během koncertu říkali.

Přišlo mi, že jsem konečně našel místo, kam patřím. Pamatuju si, že když koncert skončil, koupil jsem si obrovské žluté tričko Ten Foot Pole a několik CDček. Jediné, co jsem od té doby dělat, bylo poslouchat hudbu, hrát v naší kapele a nějak přijít na to, jak si z toho všeho učinit živobytí.