Archiv rubriky: média

La Presse jmenoval Pierra mezi „umělci, díky kterým Montreal zazářil“

Kanadské noviny La Presse včera na své placené verzi „La Presse+“ zveřejnili zajímavý článek, který se zaměřil na skupinu umělců narozených v okolí Montrealu, kteří navěky vryli svůj příběh do historie svého města – jinými slovy (jak se v článku přímo píše) „díky kterým Montreal zazářil“.

Mezi jmény osobností, které se v článku objevily, najdeme například populární kanadské zpěváky Leonarda Cohena, Michela Rivarda, Ginette Reno nebo La Bolduc, spisovatele Saula Bellowa, pianistu Oscara Pettersona, básníka Émila Nelligana, malíře Jean-Paula Riopelle nebo herce Marca Favreau. Jedno jméno z celého seznamu však pro fanoušky Simple Plan vyvstává ze všech nejvíc – a to jméno nejmladší osobnosti z celého seznamu – Pierra Bouviera, který byl po boku celé své kapely jmenován také jedním z nejdůležitějích montrealských umělců.

Níže si můžete přečíst, co La Presse o Pierrovi v krátkosi napsal [původní francouzský článek najdete zde]:

Pierre Bouvier, hlavní zpěvák Simple Plan

Zpěvák a muzikant pop-punkové kapely Simple Plan se narodil v roce 1979 anglicky mluvící matce a francouzsky mluvícímu otci. Jeho kapela, která byla založena v roce 1999 slaví mezinárodní úspěch a po celém světě prodala více jak 10 milionů alb. Jejich první desky, zvané No Pads, No Helmets… Just Balls, z roku 2002, se prodalo 3 miliony kusů.

– La Presse (prosinec 2017) –

Simple Plan jsou 5. nejzmiňovanější kanadskou kapelou na Twitteru


S blížícím se koncem roku odhalil včera Twitter Canada mezi dalšími zajímavými statistikami z roku 2017 také jména nejčastěji zmiňovaných kanadských hudebních umělců na této sociální síti.

Ve své zprávě tato kanadská odnož jedné z nejpopulárnějších sociálních sítí na světě, kterou v současnosti využívá na 330 milionů uživatelů, oznámila nejen TOP 5 nejzmiňovanějěích sólových umělců, ale také hudebních dvojic a skupin, respektive kapel.

Jak už zjistíte z kompletního seznamu níže, Simple Plan se staly 5. nejzmiňovanější kanadskou kapelou roku 2017:

Sóloví umělci:

1 – Justin Bieber (@justinbieber)
2 – Shawn Mendes (@ShawnMendes)
3 – Sebastien Olzanski (@sebtsb)
4 – The Weeknd (@theweeknd)
5 – Drake (@Drake)

Dua/Kapely

1 – Tegan and Sara (@teganandsara)
2 – Nickelback (@Nickelback)
3 – Arcade Fire (@arcadefire)
4 – The Tragically Hip (@thehipdotcom)
5 – Simple Plan (@simpleplan)

Nejenže jsou Simple Plan v letošním roce 5. nejzmiňovanější kanadskou kapelou, letos je kanadský Twitter ocenil také jako nejsledovanější kanadskou kapelu na Twitteru vůbec – připomeňte si tuto zprávu z července.

SLEDUJTE: Španělský soutěžící v The Voice zazpíval ‚Welcome To My Life‘ od Simple Plan

Tento týden se ve španělské verzi populární zpěvácké soutěže The Voice (ve Španělsku ‚La Voz‘ a u nás známá jako ‚Hlas‘) objevilo vystoupení soutěžícího Carmela Jiméneze, který si zvolil jeden z nejpopulárnějších hitů Simple Plan – ‚Welcome To My Life‘ – jako svou poslední šanci, která by mu mohla pomoci dosáhnout semifinále této soutěže.

Carmelo však bohužel nakonec do dalšího kola nepostoupil. Jeho vystoupení s písní od Simple Plan můžete nyní posoudit sami na následujícím videu:

Za kterou kapelu jsou Seaway letos nejvíce vděční? Za Simple Plan!

V duchu Dne díkuvzdání Alternative Press se pro potřeby svého nejnovějšího článku ozvalo několika členům kapel ze současné alternativní scény a zeptalo se jich na to, za které kapely jsou v letošním roce nejvíce vděční.

Jednou z těchto kapel byli i kanadští pop-punkeři Seaway, kteří letos předskakovali Simple Plan na jejich NPNHJB turné po USA. Není proto divu, že právě Simple Plan byli na mysli zpěváka Seaway Ryana Lockeho.

Přečtěte si, co Ryan o SP v článku pro AP řekl:

„Jedna kapela, za kterou jsem letos opravdu vděčný, jsou Simple Plan. Během mého dospívání mi nesmírně určili můj hudební vkus a inspirovali mě k tomu, abych začal sám vytvářet muziku. O mnoho let později vzrostl po turné s nimi můj respekt vůči nim o to víc, když jsem viděl, jak tvrdí jsou to na turné pracanti, a jak oddaní jsou svým fanouškům. Opravdu mnoho jsem se toho od nich naučil.“

– Ryan Locke (Seaway) –

Pierre Bouvier pro Rolling Stone o významu Warped Tour pro kariéru Simple Plan

Mnoho fanoušků alternativní hudby bylo v posledních dnech šokováno zprávou, že léto roku 2018 bude posledním ročníkem Warped Tour. Warped Tour, známé jako největší festivalové hudební turné, bylo po mnoho let útočištěm pro fanoušky pop punku, punk rocku a dalších alternativních hudebních žánrů již od roku 1995, kdy jej Kevin Lyman založil. Toto turné každý rok umožnilo desítkám kapel koncertovat po Spojených Státech a Kanadě a tisícům fanoušků představilo nové kapely, do kterých se mohli zamilovat. V nedávném oznámení konkrétních termínů Warped Tour pro rok 2018 však Kevin Lyman se smíšenými pocity potvrdil, že se bude skutečně jednat o poslední rok Warped.

Simple Plan byli s Warped Tour spojováni už od svých začátků. Ještě, než SP vůbec vznikli, jejich předchozí uskupení Reset na Warped Tour několikrát vystoupilo a Simple Plan byli následně součástí také velkého množství ročníků. Naposledy v roce 2015 a před několika týdny se zúčastnili také speciální „námořnické“ verze tohoto turné – Warped Rewind At Sea.

Pierre Bouvier ze Simple Plan před několika dny promluvil s magazínem Rolling Stone o významu Warped Tour pro začátky Simple Plan a také se zamyslel nad tím, co bude dál, až už tu s námi žádná Warped nebude.

Tento článek rozhodně stojí za přečtení, a proto jej níže nabízím i v českém překladu. Dozvíte se díky němu mnoho zajímavostí z pozadí hudebního businessu a také z pozadí Warped Tour jako takové:

Když jsme poprvé se Simple Plan hráli na Warped Tour, už jsem s tímto turné měl řadu zkušeností z minulosti, ať už jako účastník nebo také proto, že jsem na ní hrál dříve v rámci jiných kapel. Vzpomínám si, že jsme tehdy hráli na zastávce v Torontu a měli jsme tehdy velice DIY přístup. Chodili jsme za lidmi po celý den s několika Walkmany a hráli jsme jim naše pětisongové demo. Přistoupil jsem třeba k někomu a řekl jsem: ‘Hey, chtěl by sis něco poslechnout? Hrajeme v jednu na támhletom pódiu.’ Takto jsme si postupně získávali fanoušky doslova jednoho po druhém. Byla to jediná příležitost v roce, kdy se mohli podobně smýšlející fanoušci punk rocku a pop punku vidět, setkávat se a být poblíž dalších lidí, kteří nám byli v něčem podobní mimo naši skupinu přátel a kluků z kapely. V každém městě jsme si uvědomili, že existuje tolik dalších lidí, co má rádo Blink-182 a Green Day a Face To Face a Offspring a Pennywise a všechny ty další kapely, které jsi tehdy jen tak neslyšel na MTV nebo v rádiích.

Samozřejmě to byla doba dávno předtím, než vznikl svět sociálních sítí. Proniknout do hudební branže bylo mnohem těžší, než je to teď. Nemohli jsme jenom stisknout tlačítko na našem telefonu, abychom se našli. Museli jste jít do speciálních obchodů s alternativní hudbou, či právě na Warped Tour, abyste objevily takovéto nové kapely a abyste zjistili, jak současná scéna vypadá. Léto s Warped bylo proto velmi speciální období, kdy byly najednou všechny tyto kapely pohromadě.

Bylo to rok předtm nebo poté, co jsme tam poprvé hráli jako Simple Plan, a Chuck a já jsme se tohoto turné zúčastnili jako fanoušci. Díky našim zkušenostem s naší předchozí kapelou jsme měli určitý vztah s klukama z Blink-182, jelikož jsme spolu již odehráli několik koncertů. Vím, že Chuck si byl tehdy s Markem [Hoppusem] celkem blízký. A myslím, že právě na Warped v Torontu jsme na ně čekali před jejich tourbusem, abychom jim mohli přehrát naše nové demo, které jsme nahráli v Montrealu. Takhle se to dřív dělávalo: člověk se snažil najít kapely, které měl rád, a přehrál jim svou vlastní hudbu.

Mám to úplně před sebou: stáli jsme před tourbusem Blink, a doufali jsme, že se objeví a my je budeme moci pozdravit. Vzpomínám si, jak jsem si připadal jako blbec a říkal jsem si „Páni, co tady vůbec děláme? Vždyť s námi ani nebudou chtít mluvit!“, ale Chuck pořád říkal: „Ne, kámo! Já Marka znám, bude rád, že mě vidí!“ A tak jsme čekali hodiny a hodiny, až nakonec vyšli ven a my jim mohli předat naše demo. To demo obsahovalo původní verzi písně „I’d Do Anything,“ která se nakonec stala druhým singlem z naší první desky. Markovi se to demo moc líbilo a začal si s Chuckem dopisovat. Pak jsme si říkali, že by bylo fakt super, kdybychom my, malí pop-punkeři z Montrealu, požádali Marka, aby si na té písni zazpíval, což se nakonec stalo. Warped Tour bylo proto vlastně jedním z hlavních důvodů, jak se naší kapele podařilo získat nějaké pozornosti od ostatních lidí. A to pro nás bylo úžasné.

Atmosféra na Warped je nesmírně důležitá. Každý si je na Warped roven. Všechny tourbusy jsou zaparkovány vedle sebe. Každý jí ze stejného cateringu. A lidem to tak dává příležitost se sblížit se svými hudebními idoly.

Myslím si, že jak pro naše vlastní fanoušky, tak i pro další kapely, jsme byli vždy součástí spíše té více popové části Warped Tour. Měli jsme velký mainstramových úspěch a podporu rádií, a určitě existuje hodně lidí, kteří nejsou velkými fanoušky Warped Tour, ale kteří naši kapelu znají, a kteří slyšeli naše písničky. Ale pro nás bylo vždy důležité zůstat součástí této scény a nebýt jen pop-punkovou MTV kapelou. My jsme z tohoto turné prakticky hudebně vzešli, a také jsme odtud vzešli i jako fanoušci. Je pro nás proto velmi důležité být její součástí.

Vždy jsme se velmi snažili, abychom každé léto byli součástí line-upu Warped Tour, ikdyž během některých ročníků to finančně prostě nedávalo smysl, protože je tam tolik dalších kapel, a nikdo z nich tam vlastně příliš nevydělá. Někdy jsme ale mohli vzít daleko lukrativnější nabídky a hrát někde jinde, ale bylo pro nás důležité na Warped hrát i navzdory tomu, že přijdeme o nějaké peníze, ale naopak získáme nové fanoušky. Hrát na Warped Tour jako kapela je zážitek jako žádný jiný. Je to jako jet na takový tábor.

Kevin Lyman [zakladatel Warped Tour] a jeho tým byli vždy velice vybíraví v tom, jaké kapely pro který ročník zvolí. Pokud měl člověk rád Green Day, Blink-182, Simple Plan nebo Good Charlotte a spoustu dalších kapel, bylo skoro jasné, že se mu bude líbit kterákoliv kapela na kterémkoliv pódiu. To je na tom tak super – dává to příležitost kapelám v tomto žánru… měli možnost ukázat svou hudbu potenciálnímu davu, kterému se již líbí jejich styl hudby.

Ne vždy to ale vyšlo přesně tak, jak si to Kevin představoval, ale i díky tomu pak kapely mohly setrvat skromné. Pokud jsi šel hrát na Warped Tour a myslel sis o sobě, že jsi šíleně cool, ale choval ses jako kretén a nad všechny ses povyšoval, byla tu šance, že tě mohli z Warped vyhodit. Jednou se dokonce stalo, že… myslím to byli Alien Ant Farm, kteří to trochu se svým postojem přepískli, když se jejich coveru Michaela Jacksona začalo nadmíru dařit, a oni se začali chovat jako něco víc – a kvůli tomu je z Warped Tour vyhodili. Je to pokorný zážitek, který někdy ale mohl být celkem frustrující.

My jsme na Warped hráli v roce 2002, což bylo těsně poté, co vyšlo naše album No Pads, No Helmets…Just Balls, a kdy jsme se začali pomalu dostávat nahoru. Náš plat byl titěrný – bylo to možná $200, $300 na den – a hráli jsme na malinkatém pódiu, ke kterému se skoro ani nevešli všichni ti lidé, kteří se na nás chtěli přijít podívat. Na konci toho turné nás Kevin požádal, jestli bychom nezahráli i další rok a my jsme souhlasili s tím, že by nám v roce 2003 zaplatil $500 na den. Jak ale šel čas dál, začali jsme se vážně dostávat na výslunní a naše deska se stala platinovou. Zašli jsme pak zpátky za Kevinem a požádali ho o přidání, ale on na to: „Ani omylem! Podali jsme si ruku na $500.“ Tehdy to bylo dost frustrující. Byli jsme jednou z největších kapel na lineupu a nedostali jsme za to skoro nic. Ale když se na to dívám zpětně, je to vše součástí té Warped mentality.

To je na tom tak super. Jdeš se podívat třeba na někoho, kdo se trochu vymyká – jako Katy Perry, Sugar Ray nebo třeba i Eminem. A můžeš je tam vidět na malinkatém pódiu v úplně náhodném čase, a bude to úžasný chaos. A to je součástí toho kouzla. Jsme si všichni rovni, a teď, co známe Kevina trochu déle, si myslím, že právě toho chtěl dosáhnout: nechtěl stvořit hromadu kreténských rock star. Myslím, že někteří to vzali trochu špatně, ale já to chápu.

Ale Warped Tour bylo součástí celé generace. Během posledních pěti let již není Warped tak ucelená a žánrově specifická záležitost jako dřív. V roce 2000 zněly všechny kapely na Warped velmi podobně, zatímco teď je tu mnoho dalších stylů, což je jasné, protože hudba se neustále vyvíjí. Od elektronické hudby až po lidi jako Machine Gun Kelly nebo Twenty One Pilots. Už to nejsou jen kapely, co hrají na kytary a bicí. Už prostě nebylo možné to turné udržet takové jako dřív.

Tak či onak bude něco muset toto turné nahradit. Myslím si, že je velká škoda, že něco takového nemůže pokračovat do nekonečna, jelikož je to prostor, kde se mohou určití lidé konečně projevit a objevit nové věci mimo svůj telefon, sociální sítě, či Spotify. Nicméně, tam ale směřuje naše budoucnost. To je evoluce a je to to, jak našim rodičům připadáme my, a jak naše děti připadají nám.

Je škoda, že se tento styl a tato kultura nemůže samostatně udržet na nohou tak, jako to bylo dřív. Vždy budou existovat alternativní žánry a muzika a kultury. Až budou mé děti na střední, jsem si jistý, že budou existovat věci, do kterých se zblázní, a u kterých si řeknu: „Co to sakra je?“ A to pro ně bude jejich Warped Tour.

Dokonce i styl hudby, který Warped Tour reprezentovala na začátku, nebo i v jejím průběhu – ten styl hudby bude mít hodně nových průkopníků. Nevím, jestli tu budou noví Blink-182. Budou tu ale noví lidé, kteří budou alternativní a odlišní, ale všichni ti průkopníci pop-punku nyní dělají věci, které jsou na hony vzálené tomu, co dělávali kdysi. Je to proto, že je to už nudí? Už dosáhli všeho, co mohli? Už byly všechny písně napsány? Nevím.

– Pierre Bouvier [Rolling Stone article] –