Archiv rubriky: média

Pierre Bouvier pro Rolling Stone o významu Warped Tour pro kariéru Simple Plan

Mnoho fanoušků alternativní hudby bylo v posledních dnech šokováno zprávou, že léto roku 2018 bude posledním ročníkem Warped Tour. Warped Tour, známé jako největší festivalové hudební turné, bylo po mnoho let útočištěm pro fanoušky pop punku, punk rocku a dalších alternativních hudebních žánrů již od roku 1995, kdy jej Kevin Lyman založil. Toto turné každý rok umožnilo desítkám kapel koncertovat po Spojených Státech a Kanadě a tisícům fanoušků představilo nové kapely, do kterých se mohli zamilovat. V nedávném oznámení konkrétních termínů Warped Tour pro rok 2018 však Kevin Lyman se smíšenými pocity potvrdil, že se bude skutečně jednat o poslední rok Warped.

Simple Plan byli s Warped Tour spojováni už od svých začátků. Ještě, než SP vůbec vznikli, jejich předchozí uskupení Reset na Warped Tour několikrát vystoupilo a Simple Plan byli následně součástí také velkého množství ročníků. Naposledy v roce 2015 a před několika týdny se zúčastnili také speciální „námořnické“ verze tohoto turné – Warped Rewind At Sea.

Pierre Bouvier ze Simple Plan před několika dny promluvil s magazínem Rolling Stone o významu Warped Tour pro začátky Simple Plan a také se zamyslel nad tím, co bude dál, až už tu s námi žádná Warped nebude.

Tento článek rozhodně stojí za přečtení, a proto jej níže nabízím i v českém překladu. Dozvíte se díky němu mnoho zajímavostí z pozadí hudebního businessu a také z pozadí Warped Tour jako takové:

Když jsme poprvé se Simple Plan hráli na Warped Tour, už jsem s tímto turné měl řadu zkušeností z minulosti, ať už jako účastník nebo také proto, že jsem na ní hrál dříve v rámci jiných kapel. Vzpomínám si, že jsme tehdy hráli na zastávce v Torontu a měli jsme tehdy velice DIY přístup. Chodili jsme za lidmi po celý den s několika Walkmany a hráli jsme jim naše pětisongové demo. Přistoupil jsem třeba k někomu a řekl jsem: ‘Hey, chtěl by sis něco poslechnout? Hrajeme v jednu na támhletom pódiu.’ Takto jsme si postupně získávali fanoušky doslova jednoho po druhém. Byla to jediná příležitost v roce, kdy se mohli podobně smýšlející fanoušci punk rocku a pop punku vidět, setkávat se a být poblíž dalších lidí, kteří nám byli v něčem podobní mimo naši skupinu přátel a kluků z kapely. V každém městě jsme si uvědomili, že existuje tolik dalších lidí, co má rádo Blink-182 a Green Day a Face To Face a Offspring a Pennywise a všechny ty další kapely, které jsi tehdy jen tak neslyšel na MTV nebo v rádiích.

Samozřejmě to byla doba dávno předtím, než vznikl svět sociálních sítí. Proniknout do hudební branže bylo mnohem těžší, než je to teď. Nemohli jsme jenom stisknout tlačítko na našem telefonu, abychom se našli. Museli jste jít do speciálních obchodů s alternativní hudbou, či právě na Warped Tour, abyste objevily takovéto nové kapely a abyste zjistili, jak současná scéna vypadá. Léto s Warped bylo proto velmi speciální období, kdy byly najednou všechny tyto kapely pohromadě.

Bylo to rok předtm nebo poté, co jsme tam poprvé hráli jako Simple Plan, a Chuck a já jsme se tohoto turné zúčastnili jako fanoušci. Díky našim zkušenostem s naší předchozí kapelou jsme měli určitý vztah s klukama z Blink-182, jelikož jsme spolu již odehráli několik koncertů. Vím, že Chuck si byl tehdy s Markem [Hoppusem] celkem blízký. A myslím, že právě na Warped v Torontu jsme na ně čekali před jejich tourbusem, abychom jim mohli přehrát naše nové demo, které jsme nahráli v Montrealu. Takhle se to dřív dělávalo: člověk se snažil najít kapely, které měl rád, a přehrál jim svou vlastní hudbu.

Mám to úplně před sebou: stáli jsme před tourbusem Blink, a doufali jsme, že se objeví a my je budeme moci pozdravit. Vzpomínám si, jak jsem si připadal jako blbec a říkal jsem si „Páni, co tady vůbec děláme? Vždyť s námi ani nebudou chtít mluvit!“, ale Chuck pořád říkal: „Ne, kámo! Já Marka znám, bude rád, že mě vidí!“ A tak jsme čekali hodiny a hodiny, až nakonec vyšli ven a my jim mohli předat naše demo. To demo obsahovalo původní verzi písně „I’d Do Anything,“ která se nakonec stala druhým singlem z naší první desky. Markovi se to demo moc líbilo a začal si s Chuckem dopisovat. Pak jsme si říkali, že by bylo fakt super, kdybychom my, malí pop-punkeři z Montrealu, požádali Marka, aby si na té písni zazpíval, což se nakonec stalo. Warped Tour bylo proto vlastně jedním z hlavních důvodů, jak se naší kapele podařilo získat nějaké pozornosti od ostatních lidí. A to pro nás bylo úžasné.

Atmosféra na Warped je nesmírně důležitá. Každý si je na Warped roven. Všechny tourbusy jsou zaparkovány vedle sebe. Každý jí ze stejného cateringu. A lidem to tak dává příležitost se sblížit se svými hudebními idoly.

Myslím si, že jak pro naše vlastní fanoušky, tak i pro další kapely, jsme byli vždy součástí spíše té více popové části Warped Tour. Měli jsme velký mainstramových úspěch a podporu rádií, a určitě existuje hodně lidí, kteří nejsou velkými fanoušky Warped Tour, ale kteří naši kapelu znají, a kteří slyšeli naše písničky. Ale pro nás bylo vždy důležité zůstat součástí této scény a nebýt jen pop-punkovou MTV kapelou. My jsme z tohoto turné prakticky hudebně vzešli, a také jsme odtud vzešli i jako fanoušci. Je pro nás proto velmi důležité být její součástí.

Vždy jsme se velmi snažili, abychom každé léto byli součástí line-upu Warped Tour, ikdyž během některých ročníků to finančně prostě nedávalo smysl, protože je tam tolik dalších kapel, a nikdo z nich tam vlastně příliš nevydělá. Někdy jsme ale mohli vzít daleko lukrativnější nabídky a hrát někde jinde, ale bylo pro nás důležité na Warped hrát i navzdory tomu, že přijdeme o nějaké peníze, ale naopak získáme nové fanoušky. Hrát na Warped Tour jako kapela je zážitek jako žádný jiný. Je to jako jet na takový tábor.

Kevin Lyman [zakladatel Warped Tour] a jeho tým byli vždy velice vybíraví v tom, jaké kapely pro který ročník zvolí. Pokud měl člověk rád Green Day, Blink-182, Simple Plan nebo Good Charlotte a spoustu dalších kapel, bylo skoro jasné, že se mu bude líbit kterákoliv kapela na kterémkoliv pódiu. To je na tom tak super – dává to příležitost kapelám v tomto žánru… měli možnost ukázat svou hudbu potenciálnímu davu, kterému se již líbí jejich styl hudby.

Ne vždy to ale vyšlo přesně tak, jak si to Kevin představoval, ale i díky tomu pak kapely mohly setrvat skromné. Pokud jsi šel hrát na Warped Tour a myslel sis o sobě, že jsi šíleně cool, ale choval ses jako kretén a nad všechny ses povyšoval, byla tu šance, že tě mohli z Warped vyhodit. Jednou se dokonce stalo, že… myslím to byli Alien Ant Farm, kteří to trochu se svým postojem přepískli, když se jejich coveru Michaela Jacksona začalo nadmíru dařit, a oni se začali chovat jako něco víc – a kvůli tomu je z Warped Tour vyhodili. Je to pokorný zážitek, který někdy ale mohl být celkem frustrující.

My jsme na Warped hráli v roce 2002, což bylo těsně poté, co vyšlo naše album No Pads, No Helmets…Just Balls, a kdy jsme se začali pomalu dostávat nahoru. Náš plat byl titěrný – bylo to možná $200, $300 na den – a hráli jsme na malinkatém pódiu, ke kterému se skoro ani nevešli všichni ti lidé, kteří se na nás chtěli přijít podívat. Na konci toho turné nás Kevin požádal, jestli bychom nezahráli i další rok a my jsme souhlasili s tím, že by nám v roce 2003 zaplatil $500 na den. Jak ale šel čas dál, začali jsme se vážně dostávat na výslunní a naše deska se stala platinovou. Zašli jsme pak zpátky za Kevinem a požádali ho o přidání, ale on na to: „Ani omylem! Podali jsme si ruku na $500.“ Tehdy to bylo dost frustrující. Byli jsme jednou z největších kapel na lineupu a nedostali jsme za to skoro nic. Ale když se na to dívám zpětně, je to vše součástí té Warped mentality.

To je na tom tak super. Jdeš se podívat třeba na někoho, kdo se trochu vymyká – jako Katy Perry, Sugar Ray nebo třeba i Eminem. A můžeš je tam vidět na malinkatém pódiu v úplně náhodném čase, a bude to úžasný chaos. A to je součástí toho kouzla. Jsme si všichni rovni, a teď, co známe Kevina trochu déle, si myslím, že právě toho chtěl dosáhnout: nechtěl stvořit hromadu kreténských rock star. Myslím, že někteří to vzali trochu špatně, ale já to chápu.

Ale Warped Tour bylo součástí celé generace. Během posledních pěti let již není Warped tak ucelená a žánrově specifická záležitost jako dřív. V roce 2000 zněly všechny kapely na Warped velmi podobně, zatímco teď je tu mnoho dalších stylů, což je jasné, protože hudba se neustále vyvíjí. Od elektronické hudby až po lidi jako Machine Gun Kelly nebo Twenty One Pilots. Už to nejsou jen kapely, co hrají na kytary a bicí. Už prostě nebylo možné to turné udržet takové jako dřív.

Tak či onak bude něco muset toto turné nahradit. Myslím si, že je velká škoda, že něco takového nemůže pokračovat do nekonečna, jelikož je to prostor, kde se mohou určití lidé konečně projevit a objevit nové věci mimo svůj telefon, sociální sítě, či Spotify. Nicméně, tam ale směřuje naše budoucnost. To je evoluce a je to to, jak našim rodičům připadáme my, a jak naše děti připadají nám.

Je škoda, že se tento styl a tato kultura nemůže samostatně udržet na nohou tak, jako to bylo dřív. Vždy budou existovat alternativní žánry a muzika a kultury. Až budou mé děti na střední, jsem si jistý, že budou existovat věci, do kterých se zblázní, a u kterých si řeknu: „Co to sakra je?“ A to pro ně bude jejich Warped Tour.

Dokonce i styl hudby, který Warped Tour reprezentovala na začátku, nebo i v jejím průběhu – ten styl hudby bude mít hodně nových průkopníků. Nevím, jestli tu budou noví Blink-182. Budou tu ale noví lidé, kteří budou alternativní a odlišní, ale všichni ti průkopníci pop-punku nyní dělají věci, které jsou na hony vzálené tomu, co dělávali kdysi. Je to proto, že je to už nudí? Už dosáhli všeho, co mohli? Už byly všechny písně napsány? Nevím.

– Pierre Bouvier [Rolling Stone article] –

Rolling Stone jmenoval debutové album Simple Plan mezi 50 nejlepšími pop-punkovými alby!

Jeden z nejrespektovanějších hudebních časopisů všech dob, Rolling Stone, zveřejnil na svých stránkách nový zajímavý hodnotící seznam, ve kterém časopis jmenoval 50 nejlepších pop-punkových alb všech dob [původní článek najdete zde]. A zatímco pro někoho může být sporné, jestli můžeme všechny z těchto kapel nazývat pop-punkovými, můžeme s jistotou říct, že tento seznam obsahuje 50 skvělých alb, které měly nesporný dopad na pop-punk, jak jej známe dnes – ať už díky Blink-182, Green Day, The Ramones, Jimmy Eat World nebo… Simple Plan.

Pro Simple Plan je obsazení 33. příčky na tomto seznamu se svým debutovým albem ‚No Pads, No Helmets… Just Balls‘, který letos slaví své 15. výročí, velkou poctou. Přečtěte si nyní v českém překladu, co o tomto albu Rolling Stone napsal:

33. Simple Plan, ‚No Pads, No Helmets … Just Balls‘ (2002)

Boom teenagerských komedií na konci 90. let a na začátku 21. století pomohl představit pop-punk větším publikům, a kanaďani Simple Plan excelovali ve vytváření svižných, chytlavých a skvělých písní, které skvěle dokreslovaly právě ty velké scény, ve kterých se objevily ve filmech jako Z nuly hrdinou, Žába k zulíbání nebo Zpověď královny střední školy. Dramatická sklíčenost „I’m Just a Kid,“ velká romantičnost „I’d Do Anything“ a deprimující rodinné drama „Perfect“ přesně zachytily tak typické rysy tohoto žánru – založené na mysli sedmnáctiletých teenagerů. „Until the day I die, I promise I won’t change so you better give up/I don’t want to be told to grow up,“ Pierre Bouvier zpívá v trefně nazvané písni „Grow Up,“ songu, ve kterém také doslova zpívá o Good Charlotte, Sum-41, Blink-182 a MxPx. A aby té pop-punkové atmosféry na tomto albu nebylo málo, Simple Plan na něm svými hlasy vypomohli na několika písních i Mark Hoppus z Blink-182 a Joel Madden z Good Charlotte.

– Rolling Stone –

A tady je již celý seznam 50 nejlepších pop-punkových písní dle Rolling Stone. Jaká alba byste do něj přiřadili vy?

50 – Discount – Half Fiction
49 – RVIVR – RVIVR
48 – 5 Seconds Of Summer – 5 Seconds Of Summer
47 – Joyce Manor – Never Hungover Again
46 – Good Charlotte – Good Charlotte
45 – All – Breaking Things
44 – The Distillers – Sing Sing Death House
43 – The Ataris – Blue Skies, Broken Hearts… Next 12 Exits
42 – Lagwagon – Let’s Talk About Feelings
41 – The Wonder Years – The Greatest Generation
40 – Bouncing Souls – Hopeless Romantic
39 – Screeching Weasel – My Brain Hurts
38 – Yellowcard – Ocean Avenue
37 – The Undertones – The Undertones
36 – Saves The Day – Through Being Cool
35 – Pennywise – Unknown Road
34 – The Ergs! – dorkrockcorkrod
33 – Simple Plan – No Pads, No Helmets… Just Balls
32 – Lifetime – Jersey’s Best Dancers
31 – Tsunami Bomb – The Ultimate Escape
30 – AFI – The Art Of Drowning
29 – Green Day – Kerplunk
28 – The Damned – Machine Gun Etiquette
27 – MxPx – Life In General
26 – The Jam – Snap!
25 – Jimmy Eat World – Bleed American
24 – Stiff Little Fingers – Inflammable Material
23 – Alkaline Trio – From Here To Infirmary
22 – The Rezillos – Can’t Stand the Rezillos
21 – Operation Ivy – Operation Ivy
20 – All Time Low – So Wrong, It’s Right
19 – Good Charlotte – The Young and the Hopeless
18 – Bad Religion – Stranger Than Fiction
17 – Rancid – …And Out Come The Wolves
16 – Green Day – American Idiot
15 – Sum 41 – All Killer No Filler
14 – New Found Glory – New Found Glory
13 – The Offspring – Smash
12 – Jawbreaker – 24 Hour Revenge Therapy
11 – NOFX – Punk in Drublic
10 – Misfits – Walk Among Us
9 – Paramore – Riot!
8 – Blink-182 – Dude Ranch
7 – Generation X – Generation X
6 – Buzzcocks – Singles Going Steady
5 – Fall Out Boy – Take This To Your Grave
4 – Descendants – Milo Goes To College
3 – The Ramones – Rocket To Russia
2 – Blink-182 – Enema Of The State
1 – Green Day – Dookie

Sebastien se objeví v podcastu Mike Herrera Hour

Poté, co Simple Plan pozvali svého starého kamaráda Mika Herreru z MXPX na pódium během jejich prvního koncertu v Seattlu, Mike se jim to rozhodl oplatit tím, že pozval jednoho ze členů Simple Plan, aby se k němu následující den připojil v jeho rádiovém podcastu. Jeho volba byla jasná: Sebastien. Jelikož má Seb svůj vlastní podcast, a to i na stejném rádiu (Idobi rádiu), tito dva si toho měli hodně co říct.

Mike Herrera Hour se Sebem Lefebvre bude mít premiéru v noci z pátku na sobotu, ve 2 hodiny ráno našeho času. Nemusíte mít ale obavy z toho, že by vám unikl, pokud už tou dobou budete dávno v posteli – podcast bude dostupný ke zpětnému poslechnutí na strákách Idobi rádia. Zatím si můžete prohlédnout alespoň video, které Seb natočil během své cesty Seattlem do Mikeova studia:

Simple Plan se objeví jako postavy v nové kanadské novele pro mladé & Chuck Comeau k ní napsal předmluvu!

Třetí (a závěreční) část knižní série „La fraternité du rock“ od kanadské autorky France Gosselin, zvané „La fraternité du rock: Radio rebelle“ (v překladu: ‚Bratrstvo rocku: rebelské rádio‘), a která sleduje příběh mladého muže jménem Canisse, jehož snem je stát se bubeníkem rockové kapely, se dočká svého vydání již 16. září – a její čtenáři se v ní budou moci setkat s několika postavami, se kterými se již nějakou dobu tady na SimplePlan.cz známe!

Vskutku – členové Simple Plan budo hrát velmi důležitou roli jako postavy příběhu této novely pro mladé. Podle rozhovoru pro Journal de Quebec s France Gosselin, autorkou knihy, byla zápletka se Simple Plan inspirována jejím setkáním s touto kapelou na festivalu Festivent v roce 2015.

Podle autorčiných slov členové Simple Plan již tuto knihu obdrželi a schválili všechny části, ve kterých se jejich kapela objevuje.

Malý odkaz k Simple Plan můžeme spatřit i na obálce této knihy, na které si na jedné z kreslených postav můžeme všimnout „SP“ kšiltovky.

A ani zde zapojení Simple Plan s touto knihou nekončí – Chuck Comeau nejenže pozval autorku na nadcházející koncert Simple Plan v Quebec City, ale zároveň ke knize napsal předmluvu. Chuckovi prý kniha připomíná časy, kdy jeho kapela teprve začínala zkoušením ve sklepě jeho rodičů.

Rekapitulace dokumentu Vie de tournée o Simple Plan

Díky překladu, který jsem obdržela od Emilie tu pro vás na SimplePlan.cz mám rekapitulaci nedávno zveřejněného dokumentu Vie de tournée, jehož nejnovější epizoda se zaměřuje na Simple Plan, jejich brazilské turné a na hloubkové rozhovory se všemi členy kapely.

Namísto kompletního překladu (koneckonců se jedná o 45-minutové video), tu pro vás mám rekapitulaci, díky které si můžete udělat obrázek o tom, o jakých nejzajímavějších tématech tento dokument o SP pojednával:

Být otcem, manželem a partnerem

Pro kluky je vždy velmi těžké nechat své děti doma a odjet na turné. Pro Chucka byla kapela vždycky jeho největší prioritou, ale to se nyní poté, co se stal otcem, zásadně změnilo.

– Život na turné může být opravdu těžký pro ty, kteří nenechávají doma jen své děti, ale i své partnerky. Před několika lety si Jeff prošel velmi krušným rozchodem s matkou jeho dvou dcere (Zoe a Maya). Byla s ním od úplného začátku Simple Plan. A tento rozchod mu přišel jako jeho velké selhání. Jeff s touto velkou změnou ve svém životě velmi dlouho bojoval. Vždy mu trvalo několik dní, než se adaptoval tomu, že je zase zpátky doma z turné, a sám, ale hodně se toho za ta léta naučil a kluci z kapely mu v tom velice pomohli.

– Kluci museli přizpůsobit svá turné tomu, že jsou nyní rodiči, a David je v tom byl nucen následovat. Připadá mu, že žije úplně jiný život, než oni, protože je jako jediný single. Ale i přesto, že nemá vlastní děti, děti miluje a kluci z kapely mají podle něj skutečně překrásné děti.

Tourování bez Davida

– Turné po Jižní Americe (prosinec 2016), kolem kterého se tento dokument točí, bylo prvním turné SP bez Davida. David vysvětlil, že mu jeho tělo naznačilo, že je velmi unavené, a proto se jej rozhodl poslechnout. Potřeboval na chvíli zpomalit. Pro Davida je celý proces turné příliš uhnaný, a nedává mu dostatečný čas někde setrvat delší dobu a nabrat dech. Proto se rozhodl si odpočinout, co možná nejvíc to půjde. Během turné kluků po Brazílii odjel David do rodného domu své matky v Matane, aby si takzvaně dobil baterky.

– Ostatní kluci se zpočátku báli toho, jaké to bude nemít Davida na turné, ale brzy se tomu podřídili. Logisticky je velmi komplikované zařídit turné po Brazílii, takže by je skutečně velmi neradi rušili – navíc, kluci si tam opravdu moc přáli jet. Podle členů kapely je turné po Brazílii vždycky velmi jedinečné, protože je tam okolo kapely velký rozruch, takový, který se jen tak v jiných zemích nevidí – je to tam mnohem šílenejší.

– Kluci měli poradu o tom, jak budou moci bez Davida pokračovat. Vysvětlili, že David nahrál své baskytarové části všech písní, kromě prvního alba, takže na některých písních hrají Seb s Chadym na baskytatu a kytaru.

– David se velmi zaměřil na pozitivní zprávy, kterých se mu během času, co s kluky nebyl, dostávalo. Někdo mu dokonce zaslal video Pierra na pódiu, ve kterém říká: „Zpívejte hlasitěji, ať vás může slyšet i David!“ Hodně ho to dojalo.

Život na turné si vybírá svou daň

Je velmi těžké během turné najít v životě určitou rovnováhu. Pro Pierra to znamená akceptovat, že žádná taková rovnováha vlastně není. Když ráno nechce vstávat, aby stihl let na turné, nemá prostě jinou možnost, musí se prostě zhluboka nadechnout. Kluci se snaží žít ze dne na den, z koncertu na koncert, někdy i z hodiny na hodinu.

– Toto bylo první Pierrovo turné poté, co bylo předchozí kanadské turné z důvodu jeho problémů s hlasivkami zrušeno. Následující 2 týdny strávil bez jediného slova, třetí týden začal trošku mluvit a čtvrtý týden už začal své hlasivky cvičit a trénovat svůj hlas. Kluci ho v tom plně podpořili – za svých 15 let zrušili koncerty jen asi 3x nebo 4x.

– Občas během turné dochází k rozporům mezi některými členy kapely, obzvlášť pak mezi Pierrem a Chuckem. Jedním příkladem je například to, že se často musí čekat na Pierra, aby sevrátil na pódium zahrát přídavek. Chuck je velmi specifický ohledně toho, že chce, aby šlo na každém koncertě vše podle plánu.

Trochu příliš oddaní brazilští fanoušci

– V Brazílii a v dalších zemích v Latinské Americe se velmi často stává, že si fanoušci zabookují ten stejný hotel jako SP. Být fanatikem je tam mnohem více akceptovatelné, než kdekoliv jinde. Ale kdy je to prostě příliš? Podle SP tady záleží na mnoha faktorech – dokáží toho zvládnout opravdu hodně, pokud na to mají energii, ale někdy prostě hned po probuzení ví, že to nebude zrovna dobrý den.

– Seb se vyjádřil k obsesi některých fanoušků pořídit si s nimi fotku pokaždé, když se s nimi setkají: a to i tehdy, když je potkají několikrát za den: „Vidíme se třeba s některými fanoušky na letišti, tak se spolu vyfotíme, a to je super. Pak jdme do hotelu a jsou tam ti samí fanoušci, tak se vyfotíme. Super. Pak je tu soundcheck párty, ok, je tam jiné pozadí. A pak VIP párty, tam se spolu můžeme více pobavit, to je super. Ale pak přijedou zase k našemu hotelu, je pozdě v noci a my chceme jít do postele, protože musíme další den brzo ráno vstávat, a jsou tam zase ti stejní fanoušci – takže v tu chvíli je fotka s nimi právě tam už trochu příliš…“

Sledujte Vie de tournée: 45-minutový dokument o turné Simple Plan v Brazílii

Loni v prosinci zamířili Pierre, Jeff, Seb a Chuck do Jižní Ameriky, kde je během jejich pobytu v Brazílii doprovázel Herby Moreau, kanadský moderátor, který toto turné dokumentoval pro svůj dokumentární cyklus Vie de tournée. Poprvé se na obrazovkách kanálu Vie objevil tento týden. Tento 45-minutový dokument je skládá nejen ze záběrů z turné, ale obsahuje také sérii hloubkových rozhovorů se všemi členy kapely, včetně Davida – přičemž některé z nich byly natočeny přímo v domovech členů kapely.

V tuto chvíli máme k dispozici pouze kamerovou nahrávku tohoto dokumentu, která je zároveň dostupná pouze ve francouzštině. I přesto však rozhodně stojí za shlédnutí: