Server TheBrag.com před několika dny pořídil rozhovor s Jeffem Stinco ze Simple Plan o jeho plánech do budoucna a jeho názorech na současný hudební průmysl. Ze článku, který se zabývá mnoha zajímavými tématy, vám přináším překlad těch nejhlavnějších dvou z nich (celý článek si můžete v angličtině přečíst zde):
O kriticích, kteří škatulkují kapely do hudebních žánrů
„Nemám vůbec nic proti žurnalistům a kritikům – věřím, že jsou velmi důležitou součástí procesu oceňování hudby – ale přijde mi velice limitující, když někdo kategorizuje hudbu kapely do jednoho jediného žánru. Když slyším, že je moje kapela „pop-punková“, tak mám sto chutí tomu člověku vyjmenovat všechny písně, které do tohoto žánru ani trochu nespadají – a že jich je hodně. Nám jde o to psát písně, kterým věříme, že jsou naše nejlepší, a někdy se prostě stane, že k tomu použijeme podobně znějící kytary nebo bicí. Venku je tak velké množství muziky, že lidé mají potřebu se s tím nějak vypořádat. Naprosto tomu rozumím, a dělám to samé. Ale je tu jen velmi málo interpretů, kteří se zabývají jen jedním jediným hudebním žánrem. Mezi žánry existuje v dnešní době velké množství křižovatek a jen nám to ukazuje, že začínáme být otevření více stylům. Jako milovník hudby pochybuji, že některý umělec poslouchá jenom ten žánr hudby, kterým se sám zabývá. Jsem si jistý, že Bob Dylan někdy slyšel něco od N.W.A.“
O tom, že Simple Plan zůstávají sami sebou:
„Vydali jsme knihu, je to taková naše retrospektiva a připomíná nám to, jak málo jsme rozuměli hudebnímu průmyslu, a jak jsme byli vhozeni do toho víru rozhovorů, koncertů a cestování. Nikdy jsme neměli předtím možnost pochopit, co to znamená být v kapele a myslím si, že právě tato neznalost nás o to víc učinila víc reálnou kapelou a kapelou, která si hrozně cení toho, co má. V tuhle dobu je být v tomhle průmyslu velmi těkavá záležitost. Nežiju v tom „ze-dne-na-den“ světě, kdy bych se zabýval naší každodenní pozicí na hudebních žebříčcích – mě zajímají naši fanoušci a oni jsou to, o čem naše kapela chce být. Sociální média nám k tomu velice pomáhají a když se tak podívám na ten hudební průmysl, nevím, umožňuje mi vydávat desky a hrát koncerty, ale naše kapela měla vždycky velmi DIY přístup (pozn. překl.: DIY = do it yourself = udělej si sám). Spousta rozhodnutí, které jako kapela činíme: asi 99 procent času děláme my sami a to jedno procento, kdy nerozhodujeme my, tak jenom na něco reagujeme – a v tu chvíli člověk nečiní tak úplně svobodné rozhodnutí. Snažím se příliš nemluvit o číslech, ale i já osobně jsem pořád – a je to velice těžké o tom mluvit, aniž by člověk zněl namyšleně – já jsem v tomhle průmyslu pořád kvůli hudbě. Během své kariéry jsem viděl hodně lidí, kteří v tom byli z těch nesprávných důvodů: kluci, kteří zakládali kapely kvůli penězům a sexu; ale také jsem potkal skutečné umělce – a to jsou ti, ke kterým vzhlíží, a tím směrem směřuji i se svou kapelou.“
