Archiv štítku: pop-punk

Simple Plan se objeví na comebackovém albu Busted k jejich 20. výročí

Britská pop punková kapela Busted, která se stala populární v prvních letech nového milénia a je známá například svým hitem „Year 3000“, včera oznámila svůj comeback. Busted se v září vydají na masivní turné po jejich rodné Velké Británii a společně s tím plánují i vydání speciálního alba k oslavě jejich 20. výročí.

Zatímco datum vydání tohoto alba zatím neznáme, co víme jistě je, že se nebude jednat o zcela novou desku, ale o nové přepracované verze jejich starých hitů, na které si přizvali hned několik známých jmen z hudební scény. První single, „Loser Kid 2.0“ (přepracovaná verze jejich původní písně ‚Loser Kid‘ z roku 2002), vydají Busted již 14. dubna, a jako hudební host se na ní objeví Simple Plan! Tuto píseň si v tuto chvíli již můžete před-uložit na své oblíbené streamovací platformě.

Kromě Simple Plan se na tomto albu objeví další hosté, jako například All Time Low či McFly.

Podívejte se na nový klip Simple Plan k ‚Ruin My Life‘ feat. Deryck Whibley

Ta dlouho očekávaná chvíle je konečně tady! Simple Plan právě vydali svůj nový pop-punkový single ‚Ruin My Life‘ feat. Deryck Whibley, který již nyní můžete streamovat na Spotify a dalších online streamovacích platformách.

Kromě singlu dnes SP vydali také zbrusu nový videoklip, ve kterém se také objevil právě Deryck Whibley ze Sum 41. Klip natáčeli kluci v Los Angeles 2. února s režisérem Jensenem Noenem (který zrežíroval také The Antidote) a stejně jako The Antidote, i zde za jeho produkcí stál náš známý Frank Borin, dobrý kamarád a režisér mnoha předchozích klipů SP.

Klip k Ruin My Life najdete zde:

A pokud byste si k písni rádi zazpívali, tady už pro vás máme kompletní text k Ruin My Life:

I used to lie awake and let you occupy my mind
I used to put you first and always leave myself behind
And I’ll admit you got real close but I’ll be sleeping fine tonight
Sorry, I don’t mean to disappoint you
You didn’t ruin my life

Why did I let you in my head
I never should have let you creep in
Every single word you said
Got to find a way to shake it

You don’t want to let me be
You want to see me fall to pieces
Trying to put a curse on me
Got to find a way to break it

I used to lie awake and let you occupy my mind
I used to put you first and always leave myself behind
And I’ll admit you got real close but I’ll be sleeping fine tonight
Sorry, I don’t mean to disappoint you
You didn’t ruin my life

Some days I just can’t win
You’re always there to point your finger
But words will never pierce my skin
Finally found a way to shake them
You can spill your hate on me
Now I know that I can take it
And you’re the one who’s hurt
Clearly you’re the one who’s really breaking

I used to lie awake and let you occupy my mind
I used to put you first and always leave myself behind
And I’ll admit you got real close but I’ll be sleeping fine tonight
Sorry, I don’t mean to disappoint you
You didn’t ruin my life

Chuck a Pierre o nejzásadnějších pop-punkových písních všech dob

V jednom z nejnovějších článků na serveru Nylon.com, se tento lifestylový magazín zeptal členů několika zavedených pop-punkových kapel včetně All Time Low, The All-American Rejects, Motion City Soundtrack nebo Simple Plan na jejich názory na nejzásadnější pop-punkové písně všech dob. Co osoba, to názor, a vy si nyní můžete níže přečíst v českém překladu, jaké písně jsou ve světě pop punku nejdůležitějšími pro Chucka a Pierra ze Simple Plan, a které písně by bývali nejraději složili sami:

Která pop-punková píseň je podle vás tou nejzásadnější ze všech a proč?

Pierre: „Pro mě je to nerozhodně mezi “Basket Case” od Green Day a “What’s My Age Again?” od blink-182. Obě tyto písně vydláždily cestu všem dalším pop-punkovým kapelám, včetně nás, kteří jsme pokračovali v jejich šlépějích začátkem nového tisíciletí. “Basket Case” z roku 1994 byl obrovský hit a dal světe na odiv ten typický punkový postoj kombinovaný s chytlavými melodiemi a texty. Pak v roce 1999 píseň “What’s My Age Again?” odstrčila pop ještě více stranou a stala se sama mainstreamovou záležitostí, a to i na popových rádiových stanicích po celém světě. Nemohli jste zapnout rádio a neslyšet ji.“

Chuck: „Neprosto souhlasím s Pierrem, že je to boj mezi “Basket Case” a “What’s My Age Again?”, co se nejzásadnější písně pop punku týče. Tyto dvě kapely a písně změnily pro pop-punkovou komunitu úplně vše a rozhodně definovaly zvuk této scény po dalších 20 až 25 let. Ale aby to byla větší zábava, budu tyto svě písně ignorovat a přidal bych do ringu dvě alternativy: “Self-Esteem” od The Offspring, vydanou v roce 1994 stejně jako Dookie od Green Day a “American Jesus” od Bad Religion, která vyšla v roce 1993. Alba Smash od The Offspring, se prodalo více jak 11 milionů kusů po celém světě a katapultovalo tak punkový a indie label Epitaph do topky a díky tomu tak dostali příležitost k sobě zapsat další mainstreamově úspěšné kapely jako Rancid a NOFX, a tím pádem pomoci pop-punku nabrat na síle a v důsledku toho pak mohli blink-182 v roce 1999 vydat album Enema of the State. A Bad Religion ovlivnili všechny tyto kapely již několik let předtím: Recipe for Hate, jejich album z roku 1993, bylo jejich prvním v labelu Atlantic poté, co odešli od Ephitaphu, díky čemuž pak pop-punkové kapely získaly možnost upsat se k velkým labelům a dosáhnout tak mainstreamového úspěchu.“

Kterou pop-punkovou píseň byste si bývali přáli složit vy?

Pierre: „“I’m The One“ od The Descendents. Je o něco víc punková, než popová, ale vzpomínám si, jak mě naprosto uchvátila, když jsem ji poprvé v roce 1997 uslyšel. Miluju Milovy [Aukermanův] vrčivé vokály a ty úžasné kytary v průběhu celé písně. Je to chytlavá píseň, ale má grády a chce se ti díky ní skočit do mosh pitu s pěstmi ve vzduchu.“

Chuck „Existuje tolik úžasných pop-punkových písní, které bych si býval přál, abych napsal, takže to je skutečně velmi těžká otázka. Určitě by to byly “Linoleum” nebo “Lori Meyer” od NOFX z jejich klasického alba Punk In Drublic, “Move Along” od The All-American Rejects (když jsem poprvé slyšel refrén této písně, měl jsem husí kůži… je tak silná a emotivní) nebo dokonce i ikonickou píseň od The Ataris “San Dimas High School Football Rules,” ale kolem a kolem, píseň, kterou budu vždycky považovat za svou nejoblíbenější, je “Going Away To College” od blink-182. Je mojí favoritkou z alba Enema of the State, které mi kompletně změnilo život. Vzpomínám si, jak jsem přišel domů s jednou z prvotních kopií tohoto alba, kterou mi dal sám Mark Hoppus několik měsíců předtím, než vyšlo, a já věděl po prvním poslechu, že to bude píseň, která všechno změní. Ta píseň byla pro mě tak dojímavá a silná. Nikdy jsem nepochopil, proč ji nevydali jako single. Myslím si, že by to býval byl neskutečný čtvrtý single a kapela by díky němu získala o to více slávy – pokud by to vůbec bylo ještě víc možné.“

– Nylon [původní článek] –

Simple Plan skórovali v seznamu „100 nejlepších pop-punkových alb“ dle Rock Soundu hned se 2 alby!

Posledních několik dní britský magazín Rock Sound postupně odhaluje výsledky jejich nedávného internetového hlasování, ve kterém se hudebních fanoušků zeptali, které pop-punkové album by označili za nejlepší. O více než 26 000 hlasů později byly konečně odhaleny finální pozice na tomto seznamu, díky kterému nyní víme, že si lidé mezi 100 nejlepších pop-punkových alb zvolili nejen jedno, ale hned dvě alba Simple Plan!

Nejlépe si na tomto seznamu bezesporu stojí jejich debutové album ‚No Pads, No Helmets… Just Balls‘, které se může těšit z 31. místa, díky čemuž překonalo takové klasiky jako ‚Bleed American‘ od Jimmy Eat World, ‚Move Along‘ od The All-American Rejects nebo album ‚Americana‘ od The Offspring!

Dalším albem Simple Plan, které se na tento seznam dostalo, je jejich druhá studiová deska ‚Still Not Getting Any..‘ – ta se umístila o něco níže – stále však na krásném 67. místě!

Tento skvělý výsledek obou prvních alb Simple Plan svědčí o jejich nesporném odkazu, který si i nadále zachovávají v srdcích a mysli hudebních fanoušků, pro které jsou tato alba z let 2002 a 2004 již klasikou.

Připomeňme, že v roce 2015 se navíc album No Pads od Simple Plan umístilo i na 26. místě v seznamu ‚Nejlepších pop-punkových alb‘ dle časopisu Kerrang back in 2015. Podobně pak v roce 2017 známý časopis Rolling Stone ohodnotil toto album na 33. místě v jejich vlastním seznamu „Nejlepších pop-punkových alb všech dob“.

Pierre o stylu nového alba Simple Plan: „Budeme pokračovat v pop-punku!“

V rozhovoru, který nově publikoval novozélandský hudební server The 13th Floor se Pierre Bouvier vyjádřil k nadcházejícímu šestému albu Simple Plan a především pak ke směru, kterým by se jeho kapela s touto deskou chtěla vypravit.

Pierre prozradil, že s Chuckem plánují začít se skládáním písní již během několika příštích týdnů. Proces skládání by pak podle Pierra měl pokračovat až do konce roku 2018, což by znamenalo potvrzení našich předpokladů, že nové album Simple Plan vyjde nejdříve v roce 2019:

„Jsme zrovna na začátku skládání pro naši novou desku. Naše poslední album vyšlo v roce 2016 a samozřejmě naše turné k 15. výročí trochu oddálilo proces tvorby nového materiálu, ale domnívám se, že během příštích několika týdnů se dáme zase dohromady a začneme skládat a snad do konce roku 2018 bychom měli mít dostatek materiálu na to, abychom mohli vyrazit do studia a vydat novou desku.“

– Pierre Bouvier –

Ale načasování nového alba není to jediné, co fanoušky Simple Plan zajímá – jde také o samotný jeho obsah. Během posledních deseti let, od vydání jejich třetího alba v roce 2008, byli Simple Plan známí svou zálibou v experimentování s různými hudebními styly na každé z jejich následujících desek. V průběhu času měly tyto experimenty kapely za důsledek velmi smíšené reakce ze strany jejich fanoušků. Zatímco některé těšilo, že se apela snaží nevydávat pořád to samé dokola a snaží se v moři pop-punkových kapel vyniknout, jiní se naopak s mírným odklonem Simple Plan od svých pop-punkových začátků, patrných na prvních dvou albech, dosud nesmířili.

V rozhovoru Pierre čtenáře ujistil, že by pro Simple Plan do budoucna chtěl, aby u pop-punkového stylu zůstali a tímto směrem by chtěl vést i styl jejich nové desky:

„Přibližně u našeho třetího alba jsme hodně začali chytat takovou tu náladu jakože “Potřebujem se vyvíjet! Musíme dostat Simple Plan do jiné dimenze, kde jsme ještě nebyli!” atd; a pokusili jsme se o to, udělali jsme to, ale mně osobně to přišlo trošku zvláštní. Myslím si, že naše třetí album je album, které mnoho našich fanoušků oceňuje, ale myslím si, že jsme to na něm s tím experimentováním trošku přehnali – alespoň co se týče toho, co lidé očekávají a chtějí od Simple Plan. Myslím si, že jsme se z toho poučili, a já jsem jinak naprosto pro prozkoumání nových směrů a uměleckou celistvost, ale v určité chvíli jsem si uvědomil, že lidé, kteří jsou fanoušci Simple Plan, chtějí slyšet Simple Plan; stejně jako když si poslechnu nové album Green Day, chci, aby znělo tak, jak podle mě Green Day znějí – akorát aby to byl nový materiál. Nechci, aby nahráli country desku, nebo metalovou desku, protože to by bylo divné. A nechci, aby do své hudby začali přidávat různé styly, které nikdy předtím nezkoušeli. Můžeš to zkusit na několika písních, ale základ by měl pořád stejný. Stejně jako když vyšla deska Toma Pettyho, zněla přesně jako jeho staré věci, a já si říkal: “Páni, to je super! Zní to přesně jako starej dobrej Tom Petty;” takže jsem si uvědomil, že jako kapela je v pořádku říct si, “Nebudeme jen vydávat ty samé songy, ale pojďme udělat pop-punk.”

Máme ho rádi. Stále máme tento druh hudby moc rádi. A naši fanoušci jej milují. Nemůžeme příliš vyskočit z té naší vyšlapané cesty, protože lidé prostě nechtějí slyšet Simple Plan jak hrají country; chtějí slyšet Simple Plan. Po několik let mě vadilo o tom takto přemýšlet, ale teď jsem se to rozhodl akceptovat a myslím si, že mi to dává směr, kterým se můžeme vypravit, protože vím, co od nás lidé mají rádi, a vím, v čem jsme dobří; a to nám dává určitý cíl, kam jít. Kdybychom měli úplně změnit styl Simple Plan, bylo by to velice těžké, protože kam jen ho můžeme posunout? Můj hlas nikdy nebude znít jinak a s určitými žánry prostě nejde dohromady. Takže jakým jiným stylem bychom měli jít? Takže to nyní akceptuji a užívám si to, že je super mít možnost říct: “Hey, víš ty co? My budem pokračovat v pop-punku!”

Nezáleží na tom, že si rádiové stanice myslí, že je to vymírající žánt, nebo, že si někteří lidé myslí, že pop-punk podle nich zní ‚tak či onak‘. Pokud složíš dobrej song, a je pop-punkovej, lidem se bude líbit; protože pop-punk toho vlastně moc konkrétního neznamená: prostě jde o to zachytit tu správnou popovou chytlavost a k tomu dodat punkovou energii a rychlost, a takovou tu atmosféru, kdy se ti při poslouchání chce skákat nahoru a dolů, anebo šlápnout na plyn; a to je něco, co nikdy neomrzí. Takže, miluju, že vím, jakým směrem jít, a že teď můžu říct, “pojďme se zaměřit na to, abychom složili pár fakt dobrých songů,” a uděláme je tak, jak by je Simple Plan udělat měli – a to je naším cílem.“

– Pierre Bouvier –

Celý tento rozhovor s Pierrem pro The 13th Floor si můžete poslechnout zde: