![](\"http:\/\/www.simpleplan.cz\/en\/wp-content\/uploads\/chuckpierre.jpg\"\/)
<\/center><\/p>\nV jednom z nejnov\u011bj\u0161\u00edch \u010dl\u00e1nk\u016f na serveru Nylon.com<\/a>, se tento lifestylov\u00fd magaz\u00edn zeptal \u010dlen\u016f n\u011bkolika zaveden\u00fdch pop-punkov\u00fdch kapel v\u010detn\u011b All Time Low, The All-American Rejects, Motion City Soundtrack nebo Simple Plan na jejich n\u00e1zory na nejz\u00e1sadn\u011bj\u0161\u00ed pop-punkov\u00e9 p\u00edsn\u011b v\u0161ech dob. Co osoba, to n\u00e1zor, a vy si nyn\u00ed m\u016f\u017eete n\u00ed\u017ee p\u0159e\u010d\u00edst v \u010desk\u00e9m p\u0159ekladu, jak\u00e9 p\u00edsn\u011b jsou ve sv\u011bt\u011b pop punku nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edmi pro Chucka a Pierra ze Simple Plan, a kter\u00e9 p\u00edsn\u011b by b\u00fdvali nejrad\u011bji slo\u017eili sami<\/b>:<\/p>\n Pierre:<\/b> „Pro m\u011b je to nerozhodn\u011b mezi \u201cBasket Case\u201d od Green Day<\/b> a \u201cWhat\u2019s My Age Again?\u201d od blink-182<\/b>. Ob\u011b tyto p\u00edsn\u011b vydl\u00e1\u017edily cestu v\u0161em dal\u0161\u00edm pop-punkov\u00fdm kapel\u00e1m, v\u010detn\u011b n\u00e1s, kte\u0159\u00ed jsme pokra\u010dovali v jejich \u0161l\u00e9p\u011bj\u00edch za\u010d\u00e1tkem nov\u00e9ho tis\u00edcilet\u00ed. \u201cBasket Case\u201d z roku 1994 byl obrovsk\u00fd hit a dal sv\u011bte na odiv ten typick\u00fd punkov\u00fd postoj kombinovan\u00fd s chytlav\u00fdmi melodiemi a texty. Pak v roce 1999 p\u00edse\u0148 \u201cWhat\u2019s My Age Again?\u201d odstr\u010dila pop je\u0161t\u011b v\u00edce stranou a stala se sama mainstreamovou z\u00e1le\u017eitost\u00ed, a to i na popov\u00fdch r\u00e1diov\u00fdch stanic\u00edch po cel\u00e9m sv\u011bt\u011b. Nemohli jste zapnout r\u00e1dio a nesly\u0161et ji.“<\/i><\/p>\n Chuck:<\/b> „Neprosto souhlas\u00edm s Pierrem, \u017ee je to boj mezi \u201cBasket Case\u201d<\/b> a \u201cWhat\u2019s My Age Again?\u201d<\/b>, co se nejz\u00e1sadn\u011bj\u0161\u00ed p\u00edsn\u011b pop punku t\u00fd\u010de. Tyto dv\u011b kapely a p\u00edsn\u011b zm\u011bnily pro pop-punkovou komunitu \u00fapln\u011b v\u0161e a rozhodn\u011b definovaly zvuk t\u00e9to sc\u00e9ny po dal\u0161\u00edch 20 a\u017e 25 let. Ale aby to byla v\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1bava, budu tyto sv\u011b p\u00edsn\u011b ignorovat a p\u0159idal bych do ringu dv\u011b alternativy: \u201cSelf-Esteem\u201d od The Offspring<\/b>, vydanou v roce 1994 stejn\u011b jako Dookie od Green Day a \u201cAmerican Jesus\u201d od Bad Religion<\/b>, kter\u00e1 vy\u0161la v roce 1993. Alba Smash od The Offspring, se prodalo v\u00edce jak 11 milion\u016f kus\u016f po cel\u00e9m sv\u011bt\u011b a katapultovalo tak punkov\u00fd a indie label Epitaph do topky a d\u00edky tomu tak dostali p\u0159\u00edle\u017eitost k sob\u011b zapsat dal\u0161\u00ed mainstreamov\u011b \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9 kapely jako Rancid a NOFX, a t\u00edm p\u00e1dem pomoci pop-punku nabrat na s\u00edle a v d\u016fsledku toho pak mohli blink-182 v roce 1999 vydat album Enema of the State. A Bad Religion ovlivnili v\u0161echny tyto kapely ji\u017e n\u011bkolik let p\u0159edt\u00edm: Recipe for Hate, jejich album z roku 1993, bylo jejich prvn\u00edm v labelu Atlantic pot\u00e9, co ode\u0161li od Ephitaphu, d\u00edky \u010demu\u017e pak pop-punkov\u00e9 kapely z\u00edskaly mo\u017enost upsat se k velk\u00fdm label\u016fm a dos\u00e1hnout tak mainstreamov\u00e9ho \u00fasp\u011bchu.“<\/i><\/p>\n Kterou pop-punkovou p\u00edse\u0148 byste si b\u00fdvali p\u0159\u00e1li slo\u017eit vy?<\/b><\/i><\/p>\n Pierre:<\/b> „\u201cI\u2019m The One“ od The Descendents.<\/b> Je o n\u011bco v\u00edc punkov\u00e1, ne\u017e popov\u00e1, ale vzpom\u00edn\u00e1m si, jak m\u011b naprosto uchv\u00e1tila, kdy\u017e jsem ji poprv\u00e9 v roce 1997 usly\u0161el. Miluju Milovy [Aukerman\u016fv] vr\u010div\u00e9 vok\u00e1ly a ty \u00fa\u017easn\u00e9 kytary v pr\u016fb\u011bhu cel\u00e9 p\u00edsn\u011b. Je to chytlav\u00e1 p\u00edse\u0148, ale m\u00e1 gr\u00e1dy a chce se ti d\u00edky n\u00ed sko\u010dit do mosh pitu s p\u011bstmi ve vzduchu.“<\/i><\/p>\n Chuck<\/b> „Existuje tolik \u00fa\u017easn\u00fdch pop-punkov\u00fdch p\u00edsn\u00ed, kter\u00e9 bych si b\u00fdval p\u0159\u00e1l, abych napsal, tak\u017ee to je skute\u010dn\u011b velmi t\u011b\u017ek\u00e1 ot\u00e1zka. Ur\u010dit\u011b by to byly \u201cLinoleum\u201d<\/b> nebo \u201cLori Meyer\u201d od NOFX<\/b> z jejich klasick\u00e9ho alba Punk In Drublic, \u201cMove Along\u201d od The All-American Rejects<\/b> (kdy\u017e jsem poprv\u00e9 sly\u0161el refr\u00e9n t\u00e9to p\u00edsn\u011b, m\u011bl jsem hus\u00ed k\u016f\u017ei… je tak siln\u00e1 a emotivn\u00ed) nebo dokonce i ikonickou p\u00edse\u0148 od The Ataris<\/b> \u201cSan Dimas High School Football Rules,\u201d<\/b> ale kolem a kolem, p\u00edse\u0148, kterou budu v\u017edycky pova\u017eovat za svou nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed, je \u201cGoing Away To College\u201d od blink-182<\/b>. Je moj\u00ed favoritkou z alba Enema of the State, kter\u00e9 mi kompletn\u011b zm\u011bnilo \u017eivot. Vzpom\u00edn\u00e1m si, jak jsem p\u0159i\u0161el dom\u016f s jednou z prvotn\u00edch kopi\u00ed tohoto alba, kterou mi dal s\u00e1m Mark Hoppus n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f p\u0159edt\u00edm, ne\u017e vy\u0161lo, a j\u00e1 v\u011bd\u011bl po prvn\u00edm poslechu, \u017ee to bude p\u00edse\u0148, kter\u00e1 v\u0161echno zm\u011bn\u00ed. Ta p\u00edse\u0148 byla pro m\u011b tak doj\u00edmav\u00e1 a siln\u00e1. Nikdy jsem nepochopil, pro\u010d ji nevydali jako single. Mysl\u00edm si, \u017ee by to b\u00fdval byl neskute\u010dn\u00fd \u010dtvrt\u00fd single a kapela by d\u00edky n\u011bmu z\u00edskala o to v\u00edce sl\u00e1vy – pokud by to v\u016fbec bylo je\u0161t\u011b v\u00edc mo\u017en\u00e9.“<\/i><\/p>\n