Fanoušci by si měli poznamenat, že Simple Plan většinou trvá 2 až 3 měsíce nahrát ve studiu nové album. Během této doby tak můžeme očekávat spoustu aktualizací jako například vlogů ze studia nebo nových fotografií. Poté se album dostává do post-produkce – tedy finálního procesu, kdy album prochází editací, mixáží a masteringem, dokud nejsou finální verze písní připraveny k přenosu na samotnou desku.
Simple Plan: Dobře stlačené tlačítko „reset“
autor článku: Yanick Tremblay Klimbo [původní francouzský článek]
Koncert ke znovushledání členů Reset na festivalu Amnesia Rockfest je něco, co se jen tak nevidí. Co nám o tom můžete říct?
Chuck: Bude to určitě velká zábava, to je jisté. Myslím, že to půjde dobře. Už jsme jedno podobné znovushledání měli k 10.výročí pořadu 1-2-3 Punk v roce 2009. Konalo se to tehdy v Metropolis a od lidí jsme dostali velmi kladné reakce. Říkali nám, že to bylo super, a že bychom to měli někdy zase zopakovat. Samozřejmě to nemůžeme dělat každý rok, ale jednou za pět let je to perfektní..
Pierre: To už to bylo 5 let?
Chuck: Připadá mi to jak včera.
Běžné osazenstvo koncertů Simple Plan tu dnes samozřejmě na Rockfestu není. Jsou tu především lidé z metalové komunity a starší punkeři. Jakou reakci čekáte od nich?
Pierre: Já si myslím, že to bude super.
Chuck: Měl jsem trochu obavy, když jsme tehdy dělali tu show pro 1-2-3 Punk, ale ten ohlas byl tak fantastický, že jsem to opravdu nečekal. Samozřejmě, byli tam lidé, co si jistě povzdechli: „Ah … Simple Plan …“ Ale celkově jsme měli o hodně více opačných reakcí, takže si myslím, že to i tentokrát bude podobně. A všechno to bude umocněno. Díval jsem se na facebookovou stránku tohoto festivalu a sledoval jsem ty komentáře. Byl jsem příjemně překvapen. Viděl jsem, že Reset byli prvním krůčkem mnohých z nich k tomuto typu hudby nebo že koncert Reset byl úplně prvním, na kterém byli. Někteří z nich nás také kdysi viděli předskakovat pro Face to Face, Strung Out a Lagwagon. Takže si myslím, že tahle akce pro ně bude příležitostí znovu zhodnotit něco, co je součástí jejich mládí. Bude to super.
Pierre: Ano, mělo by to být fajn. Mám z toho dobrý pocit.
Chuck: Ale možná se taky mýlíme!
Pierre: Nemyslím si, že dostaneme tolik negativních reakcí. Někdy samozřejmě máme trochu strach. Však víte, Simple Plan jsou kapelou naprosto odlišného stylu, než kapely, které tu na Rockfestu v Montebellu uvidíte. Jsme více pop než punk. Také tu jistě budou lidé, kteří o Reset nikdy neslyšeli, ale jak už řekl Chuck, většina z nich budou lidé, kteří naší kapelu již v minulosti viděli a chtějí se na ní podívat ještě jednou. Existují lidé, kteří na Reset vyrostli a těm to bude připadat jako návrat domů. Moc to ocení, a stejně tak i my.
Když pomyslíme na další album Simple Plan, myslíte si, že s touto malou odbočkou s Reset se budete v budoucnosti chtít vrátit k více hrubému a punkovému zvuku nebo je to stále jenom opětovné shledání s vaší starou kapelou? Samozřejmě, pokud už nemáte v mysli nějaký konkrétní nápad, jaké vaše další album bude.
Pierre: Nemyslím si, že by tento koncert nějak ovlivnil další album Simple Plan nebo naše skládání, a to i přesto, že skládání punkového materiálu máme v krvi. Zatímco Simple Plan jsou známí pro své popové písně, je tu jedna část naší hudby, která je více agresivní, energická a melodická. To často mozí nevědí, protože jsou to písně, které se k nim nedostanou, protože nejsou mezi singly, které vypouštíme do rádií a do TV. Třeba teď tu máme jednu píseň, kterou jsme zrovna napsali, které je spíše punk rocková. Bude na našem novém albu – ale ještě nevíme kdy vyjde. Ale velmi rádi stále skládáme rychlé písně, opravdu to máme v krvi.
Chuck: Často když si řekneme, že napíšeme „šíleně rychlou“ píseň – takový náš návrat k našim kořenům. Pokusili jsme se o to, ale často se stává, že pak nejsou pro finální album dost dobré. Ale na každém albu jsou vždycky 2 až 3 písně, které jsou rychlejší. Nic to nemění na tom, že jsme vyrostli na No Use for a Name, Strung Out a Lagwagon. Hudba, kterou miluješ v mládí tě v tvých vlastních kompozicích ovlivňuje po celý zbytek života. Když něco posloucháš, když ti je 13 nebo 14 let, změní tě to na celý život. Myslím, že to v nás pořád je, ale uvidíme! V současné chvíli se věnujeme skládání písní.
Pierre: Třeba nás ovlivní právě některé z dnešních kapel.
Právě jsem mi řekli, že pracujete na nových písních, ale zatím nemáte žádné stanovené datum vydání pro nové album. Můžete alespoň říct, jestli vyjde ještě v roce 2014?
Chuck a Pierre: 2015.
Máte pořád smlouvu s nahrávací společností?
Chuck: S Atlantic Records. Je to naše páté album a pracujeme na něm právě v těchto měsících. Zatím pouze skládáme a do studia se chystáme někdy na podzim.
Pierre: A vydání alba plánujeme na začátek roku 2015.
A po vydání alba následuje turné. Připadá vám, že vaši fanoušeci s vámi stárnou? Doufáte, že vás budou vyhledávat i nadále, nebo se bojíte toho, že vás jednou opustí?
Pierre: Myslím si, že je přirozené se něčeho takového vždy obávat. Máme o tom pochybnosti téměř pořád. Jsme sami sobě těmi nejhoršími kritiky. Chceme zůstat relevatní. Je jasné, že existují fanoušci, kteří nás opustili. Ale jiní zase zůstali a další se k nám během let připojili. Naše fanouškovská základna se stále proměňuje. S každým albem se vždy snažíme přitáhnout další generaci mladých fanoušků. Když jsme před více jak 10 lety začínali, byly jsme mladí a jim bylo teprve několik let.
Chuck: S každým albem myslíme i na naše fanoušky. Staráme se o ně, a někdy je v důsledku toho také ztrácíme, ale zároveň získáme fanoušky úplně nové. Viděl jsem to během koncertů. Fanoušci, které jsme ztratili, často přeběhli k jiným hudebním stylům, ale celkově máme hrozně velké štěstí. Máme neuvěřitelně věrné fanoušky, co se týče doby – už jsme tu 14 let a na kontě máme (téměř) 5 alb. Je jasné, že s každým albem člověk trochu riskuje. Pokud se album nepovede, může dojít k ztrátám fanoušků. Pokud je ale dobré, může mít člověk o to větší úspěch. A to je trochu děsivé.
Pierre: Ale je to dobrá příležitost.
Chuck: S každým albem se vždy snažíme překonat to předchozí. Víme, že je tu možnost, že to nevyjde, nebo že to pro nás naopak bude krok vpřed, protože se z naší fanouškovské základny může stát ještě větší skupina. Naše filosofie pro nové album zůstává stejná: chceme ze sebe dostat ty nejlepší výkony a přilákat nové fanoušky.
Pierre: Jediný způsob, jak to člověk může kontrolovat, je skrze kvalitu hudebního materiálu. Pokud se k tobě dostane album, které bude úžasné, které lidé budou poslouchat, přemýšlet o něm a mluvit o něm s dalšími lidmi, to je to, co musíš udělat. Nemůžeme dělat nic jiného než hlídat tu kvalitu. Obzvlášť dnes, se sociálními médii, má veřejnost velkou sílu. Ikdyž je člověk populárním umělcem, pokud se kvalita jeho alb sníží, riskuje tím také pokles své popularity. Jeho kariéra tak může přijít k nečekaně rychlému zvratu a vždy je tu hromada dalších umělců, kteří jsou připraveni převzít jeho místo. Proto si vždycky bereme 6, 7 nebo 8 měsíců, jednou dokonce i celý rok, pro skládání našich alb… je to neuvěřitelné!
Kolik procent byste řekli …?
Pierre: Myslím, že jsme asi v polovině. 50% alba je napsáno.
A texty jsou …
Pierre: Už nic dalšího! Ještě nejsou nahrané, ale máme je dostupné jako demo nahrávky.
Už máte nějakého producenta – co tahle Bob Rock?
Pierre: Ještě jsme se nerozhodli.
Pokusili byste se třeba vzít někoho z blízkého okolí? Někoho, kdo produkuje hudbu v Quebecu?
Pierre: Překvapuje mě to. V oblasti Quebecu není nedostatek talentu, ale jelikož má naše kapela určitý mezinárodní status, máme příležitost pracovat s většími jmény.
Chuck: Hudebně si myslím, že jsme někde uprostřed rocku. Některé možná překvapím, protože hodně lidé chápe Simple Plan jako popovou skupinu, ale v popové scéně jsme považováni za příliš rockové, někdy až příliš punkové. A v rockovém světě? Pro ně jsme příliš popoví. Jsme chyceni mezi těmito svěma světy!
Pierre: Jsme jednou nohou v každém z nich!
Chuck: Když člověk hraje naživo, jsou tu pravé kytary, pravé bicí a pravý hlas. A my chceme tuto stejnou koncertovou energii přenést i na naše alba. Proto chceme producenta, který tíhne ke středu mezi popem a rockem.
Simple Plan je kapelou, která tu byla v časech, kdy videoklipy přinášeli hudebním umělcům nejvíce popularity. Jsou podle vás videoklipy relevatní i v roce 2014 nebo jsou už zastaralé?
Chuck: Jsou stále velmi důležité.
Pierre: Pro kapelu, jako jsme my, jsou velmi důležité. Náš největší hit z naší poslední desky byla píseň Summer Paradise. Videoklip má na YouTube přes 60 milionů shlédnutí. Videoklipy mohou mít obrovský dopad. Pokud je váš klip opravdu dobrý, lidé si ho mohou prohléídnout tolikrát, kolikrát jen chtějí. Člověk už nemusí čekat na to, až ho pustí na Musique Plus. Mohou si ho sami spustit třeba i 500 krát denně.
Chuck: Také jej mohou sdílet na sociálních médiích, což znamená, že se ten videoklip šíří dál a dál. Ale teď se tato hra změnila – co se týče umělce nebo kapely. Musíme se více zaměřovat na web jako takový. My se snažíme publikovat vlogy ze zákulisí, fotky na Instagramu nebo na Facebooku.
Pierre: Ikdyž si člověk chce jen rychle poslechnout nějakou píseň, co v dnešní době udělá? Najde si ji na YouTube.
Chuck: Je to způsob, jak se přiblížit k těm lidem, kteří si tvou desku nechtějí přímo koupit, ale i tak se jim tvá kapela líbí. Je to způsob, jak se s nimi spojit. Ikdyž jsou dnes rozpočty pro hudební videoklipy daleko menší, než bývaly, dobrý videoklip může mít ohromný vliv. Také dokonce může úplně změnit význam své písně. Člověk může píseň správným videoklipem i vylepšit.
Poslední otázka, z vašeho posledu mezinárodních umělců – jak vnímáte hudební scénu v oblasti Quebecu, co se týče stylu?
Chuck: Vždycky byla hodně dynamická a je to tak i dnes. Podívejte se na všechny ty mezinárodní kapely, které jsou tu dnes na Rockfestu – je jich tu tolik z Quebecu! Nehledě na žánr, v Quebecu talent vždy byl, o tom není pochyb. Jsme velice hrdí, že z této oblasti pocházíme. Vždycky jsme všude roztrubovali, že jsme z Montrealu, v Quebecu. Jakmile vyjedeme na turné, až budeme s lidmi mluvit, budeme opět říkat, že jsme z Quebecu. Ať půjdeme kamkoliv, ať budeme kdekoliv, budeme vždycky tou stejnou kapelou z Montrealu!
Nicméně, věci nešly úplně přesně podle plánu a Pierre si začal uvědomovat, že Reset pro něj nebylo to pravé místo. A přesně v tu chvíli, kdy o své kapele začal Pierre nejvíce pochybovat, potkal po téměř roce Chucka na koncertě Sugar Ray v Montrealu, v únoru roku 1999, kde započalo jejich usmiřování. Tehdy si Chuck také uvědomil, že zpěvák, kterého tak dlouho do svého nového hudebního projektu hledá, je právě jeho starý kamarád Pierre, a proto mu představil, co chystá a pořádal ho, aby to s nimi zkusil. Pierre musel návštěvy do Chuckova domu, kde kapela zkoušela, udržovat pod pokličkou, neboť v Reset ještě neřekl, že se od nich chystá odejít.
Ať už jste novými nebo starými fanoušky Simple Plan, určitě víte, že předtím, než se ze Simple Plan stali Simple Plan, většina jejich členů měla co do činění s jinou, více punkově orientovanou kapelou zvanou 
