Poté, co Sebastien přišel se svým ninja videem a Pierre nám ukázal, jak vypadá jeho den volna, bylo nyní na Chuckovi, aby se poté, co na Twitteru dosáhl 100 000 followerů, ukázel v lepším světle. A taky že tak učinil… tak trochu.
Chuck: Když na na mě časopis Time poprvé obrátil s tím, že by o mě chtěli udělat reportáž, musím se přiznat – nebyl jsem úplně přesvědčen. Byl jsem trochu skeptický. Myslel jsem si, že by mě mohli zobrazit ve špatném světle. Ne že bych se měl za co stydět, ale víte, jaká média jsou. Ale pak jsem se na to posadil a popřemýšlel jsem o tom, a uvědomil jsem si, že tohle by mohla být jedinečná příležitost pro mě, abych svým fanouškům dal vědět, kdo je opravdový Chuck Comeau.
Chuck Comeau: seriózní muž
Coalition Music [z telefonu]: Coalition Music.
Chuck: Ahoj, můžu mluvit s Ericem Lawrencem, prosím? Tady je Chuck Comeau.
Coalition Music: Dobře, vydržte chvíli.
Chuck: Ne, já nebudu čekat, tady je Chuck Comeau, jsem říkal.
Chuck: Ne, já takhle to interview nemůžu dělat. To jako vážně, lidi? Nikdo mi nepomůže?
Chady: Je to dobrý?
Chuck: Jo, jdi pryč!
Chady: Promiň.
Chuck: No, víš, Gary, pro mě je hudba opravdu posvátná. Hudba není o multi-platinových albech na stěnách, není o zlatých deskách, není o prodeji deseti milionů alb. Hudba je pro mě opravdu o fanoušcích. Proto vždycky, když se s nimi setkám, vždycky, když mám možnost několik chvil nějakým fanouškem strávit, chci si být jist, že ten moment, který spolu strávíme je pro ně stejně mimořádný, jako pro tebe.
[fanoušci blázní a chtějí podepsat různé věci]
Chuck: Nedotýkejte se mě! Nedotýkejte se mě! Podepíšu jeden!
Fanoušek: Hey, Chucku, Chucku, podepiš mi mou kytaru!
Chuck: Víš vůbec, jak se na ní hraje?
Fanoušek: No…
Chuck: Já si myslím, že na ní vůbec neumíš. Hele, víš co? Vrať se zpátky, nauč se hrát a potom ti podepíšu tu tvoji zatracenou kytaru! Vážně!
Chuck: A co si myslím o našem crew? Oh, bože, něco ti řeknu, Gary, ne každý může být rockstar. Na každý má naše charizma, náš talent, naše skladatelské schopnosti, nebo prostě vůbec náš vzhled. A právě proto máme crew – aby měli možnost žít tento sen srkze nás. A musím ti říct, já si našeho crew nesmírně vážím.
Sean: Hele, Chucku, tady máš paličky a svou cvičící podložku.
Chuck: Jo, bylo načase chlape, fakt.
Sean: Za tři minuty hraješ.
Chuck: Počkat. To nejsou ty správné paličky! DONKEY!!!!!!!!! Není to ta správná palička! Co je to s tebou??? [hodí po Seanovi paličky]
Sean: Aaaargh, zatraceně. Přímo do rozkroku…
Chuck: Víš, hodně lidí se mě ptá: jak můžeš být v kapele, s těmi stejnými pěti kluky, s těmi stejnými členy, po tak dlouhou dobu? Už je to vlastně 12 let. A já ti musím říct, že klíčem k tomu všemu je přátelství. Ale úplně ze všeho nejvíc je to pozitivním myšlením. Musíte se ujistit, že jakmile slezete z pódia, řeknete všem jak úžasné to bylo tam s nimi být, jaké štěstí máme, že jsme spolu v kapele a k tomu, že jsme pořád přátelé. I po těch všech letech.
Pierre: Skvělá show, kluci!
Seb & David & Jeff: Jo, dobrá práce!
Chuck: Jste děsní!!!!
Pierre: Cože?
Chuck: Měli byste se za sebe stydět!
Chuck: Věřte mi: vydávat hity, skládat platinová alba – není to vždycky jednoduché. Ne, rozhodně si to vybírá svou daň. Někdy se prostě od toho všeho musíte dostat pryč. Musíte také na chvíli myslet na něco jiného, než na to, jak úžasní jste muzikanti. Musíte také myslet na odpočinek. A pro mě to je sport. Vážně rád hraju hokej… samozřejmě jsem v tom vážně dobrej. Je to vážně jenom o tom zažít s přáteli nějakou zábavu a užít si to.
„Gary“: Okay, poslední otázka. Co si myslíš o tom, že tvůj sólový projekt nechce tolik nahrávacích společností přijmout?
Chuck: Co prosím? Co jsi to říkal?
„Gary“: No, my jsme slyšeli, že tvému sólovému projektu se moc nedaří, tak jsem jenom chtěl vědět, co si o tom myslíš.
Chuck: Počkej, počkej. Kdo ti o tom řekl? To zaprvé. A zadruhé, je to na seznamu otázek, na kterých jsme se domluvili ještě před tímto rozhovorem? To si nemyslím. Nemyslím si, že to na tom pitomém seznamu je.
