Jestliže si vzpomínám správně, tak pravděpodobně naposledy, co jsme viděli některého ze členů kapely blogovat, to mohlo být ještě v době, kdy lidé ještě věděli, co je to MySpace. Posuňme se ale v čase do roku 2012, kdy kluci už několik let pouze mikroblogují přes Twitter: Chuck se nyní rozhodl spojit s deníkem Le Huffington Post a právě vydal svůj zdejší první blogový příspěvek o nedávném koncertním turné jeho kapely po Asii.
Článek si můžete buď přečíst v jeho originální francouzské verzi zde nebo si to ulehčete tímto českým překladem:
Simple Plan v Asii: deník z turné
Pro svůj první blog na Huff Post Quebec jsem si myslel, že bych vás vzal s sebou na svou pouť Asií a dám vám trochu ochutnat života na turné. Takže, co vás v příštích odstavcích čeká jsou tři intenzivní týdny koncertů, letišť, života za scénou a nezapomenutelných chvil.
4. ledna 2012
Po krátké vánoční pauze jsme zase zpátky v letadle na cestě do Pekingu. Let do Číny trvá přibližně 15 hodin. Nahromadil jsem si tunu časopisů, doplnil laptop a můžeme nasedat! Celá kapela cestuje společně a až do poslední vteřiny všichni rozesílají textovky a emaily ještě předtím, než letadlo vzlétne. Už jsme se stali mistry používání našich mobilních telefonů bez toho, aniž by si obsluha letadla něčeho všimla… Máme před sebou více než 15 koncertů pro naše asijské fanoušky a nemůžeme se dočkat!
Dorazíme do Pekingu, a já vám říkám: terminál pekingského letiště je tak veliký, že to vypadá, jako kdyby se sem mohlo vejít deset fotbalových hřišť! Později zjišťuji, že se ve skutečnosti jedná o druhý největší letištní terminál na světě. To je hodně impozantní! Skoro tak impozantní, jako ta letecká společnost, které se podařilo „ztratit“ 15 zavazadel jak kapely, tak i našeho technického týmu. No… je nám jasné, že se najdou hned zítra… jen několik minut před koncertem.
Venku na nás čeká úžasný sedan s logem Simple Plan jako bonus. Auta nás dopraví přímo na tiskovou konferenci, kde oznámíme vydání Jet Lag v čínštině – tedy novou čínskou verzi prvního extraktu z našeho nového alba Get Your Heart On! Na hlavní město Číny padá lehký sníh a ve 2 ráno se pomalu ukládám ke spánku.
Koncerty v Pekingu a Šanghaji jsou perfektní a my odjíždíme z pevninské Číny do Taiwanu! Na to, abychom si tu hráli na turisty není čas a musíme jet přímo z letiště do haly na soundcheck a připravit se na koncert. Přes 2000 nedočkavých fanoušků už se venku shromažďuje, aby nám později večer pomohli překonat ty příšerné následky přechodu z jednoho časového pásma do druhého (jet lag), které na nás ten večer hodně dopadnou. Dav je šílený a opravdu si hraní pro něj užíváme. Po koncertě na nás vzadu na parkovišti fanoušci čekají a my za nimi zajdeme a strávíme s nimi chvilku povídáním a podepisováním předtím než se vrátíme zpátky do hotelu. Poté, co už se cítím trochu lépe, se rozhodnu večer jít na krátkou procházku městem, abych z Taipeie viděl alespoň něco. Naposledy, co jsme tu byli jsem vyšplnal na vrchol Taipei 101, jedné z nejvyšších věží na světě. Tentokrát je to vzpomínka na stovky malých mopedů, které si prorážejí cestu městem, kterou si schovám jako suvenýr… Byla to úplná přílivová vlna dvoukolových mašin jezdících po celém městě.
9. ledna 2012
Další ráno se všichni scházíme na recepci hotelu už v 9:30, protože nás čeká další výlet na letiště. Tentokrát směr Hong Kong, jedna z našich nejoblíbenějších asijských destinací. Dorážíme pozdě odpoledne a máme celý večer volno na návštěvu města. Z okna Grand Hyatt je pohled na přístav naprosto dech-beroucí.
Večeříme společně s naším „crew“ a naším místím promotérem. Poté se zajdu podívat na výhled na celý Hong Kong – naprostá nádhera. To absurdní množství budov, postavené jedna na druhé, naprosto rovně, je úžasné. Žádná kamera na světě by tento pohled nedokázala zachytit. Pro amatéra jako jsem já je zdejší architektura opravdovým požitkem. Další den mám možnost se blíže podívat na HSBC Tower „IFC Tower,“ která je zde známá pod názvem „Batman“, protože sehrála úžasnou roli ve filmu Temný rytíř. Kromě toho shlédnu také všechny ty úžasné mosty a stovky obrovských jeřábů okolo malého poloostrova. Jeff, Pierre a David si rozhodnou udělat radost a navštíví místního krejčího jménem Sam, u kterého si nechají zhotovit smoking na míru – Hong Kong je jedno z nejlepších míst pro takovýto nákup. Během všech těchto dobrodružství si vynecháme čas i na náš koncert a zdejší fanoušci nám opět dokáží jak moc je Asie pro naši kapelu speciálním místem.
12. ledna 2012
Přistáváme na Filipínách a kontrast tohoto místa s Hong Kongem je dosti radikální. Jsou to naprosto odlišné světy. Zdešjí hodně postihuje ekonomická nerovnost a chudoba a vidíme v jak extrémně těžkých životních podmínkách nekteří filipínci žijí. I přesto jsou tu ale lidé velmi přáteští a hodně se usmívají. Je úžasné, jak je tu každý nadšený z toho, že nás vidí. Podepisujeme se na celnici, letuškám, hotelovému personálu, taxikářům… upřímně asi ani nejsem jistý jestli všichni znají naši hudbu, ale to nevadí, cítíme se opravdu vítáni! Koncert se dnes odehrává v Araneta Coliseum, v aréně, ve které se odehrál legendární „Thrilla in Manila“ zápas mezi Muhamedem Alim a Joem Frasierem. Máme vyprodáno a 5000 filipínců si to s námi dneska pořádně užije. Během „Perfect“, poslední písně našeho setu, se rozhodnu hodně fotit, abych si uchoval vzpomínky na tento neuvěřitelný dav.
14. ledna 2012
Nyní jsme v Kuala Lumpur a jen několik hodin před koncertem nám promotér navrhne, že bychom si měli dát večeři v restauraci, o které říká, že má „nejlepší výhled na světě“. Jsme všichni trošku skeptičtí, ale stejně se rozhodneme dát této restauraci šanci… a jaká dobrá volba to byla! Toto místo je rozhodně jedním z nejmodernějších v celém městě – mají tu bazén uprostřed jídelního sálu (to je fakt cool), ale hlavně je tu naprosto NEUVĚŘITELNÝ výhled na jedny z nejkrásnějších budov na světě – Petronas Towers! Strávíme celou večeři mačkáním spouště a pořizováním tuctů a tuctů fotografií, než se vrátíme do haly, kde zahrajeme pro naše malajské fanoušky. Je to nezapomenutelný večer.
15. ledna 2012
Dneska jsme v Singapuru, malé zemičce neskonalé krásy. Všechno tady je zelené, pěstěné a tak čisté, že si říkáte, že celé město je jeden velký soukromý golfový klub nebo rezort Ritz Carlton. A když už mluvíme o Ritzu, tady dneska zůstáváme a když jsme dorazili všichni v hotelu nás přivítali obrovskými úsměvy. Teploměr ukazuje 32 stupňů a je velmi vlhko, ale i přesto, že je dnešní koncert venku, nikdo si na to horko neopovažuje stěžovat. Po koncertě zajdeme na after-party v novém Marina Bay Sands, který je postaven za astronomickou částu 6 miliard dolarů a je to druhé nejdražší kasino na světě. Vezmeme si drinky na střechu, hned vedle nejdelšího „nekonečného bazénu“ a sledujeme město z výšky. Je to úžasné a určitě stojí za to kliknout na tento odkaz a podívat se na tyto fotky.
17. ledna 2012
Dneska jsme v Jakartě a zítra máme show v Surabaye. Ráno před koncertem v Jakartě já s Jeffem vstáváme na tourující muzikanty opravdu velmi brzy (7 ráno!!) abychom se zúčastnili nahrávání televizního pořadu na největší zdější televizní stanici. Je to jedna z nejšílenějších mediálních zkušeností mého života. Neuvěřitelně a nepopsateně šílená show, kde mě Dany Turcotte z Filipín požádá o ruku (a já řekl ano!) a kde se Jeff pokouší hrát na kytaru, na kterou nikdo nehrál už 10 let. To je dost rock and rollu namísto budíčku! Ale není to konec světa.. Sebereme veškeré své síly a dopravíme se na tenisový stadion v hlavním městě, kde ten večer odehrajeme koncert. Indonésie je jednám z nejlepších míst pro naši kapelu tady v Asii a show je šílená! Je tu 7000 fanoušků, kteří společně s námi zpívají, křičí a skákají nahoru a dolů… Perfetní způsob, jak zakonšit naše turné po jihovýchodní Asii. Zítra odjíždíme na 11 dní do Japonska. Z téhle naprosto neuvěřitelné země si nechám své dojmy na příští blog.
Uvidíme se brzy!
Chuck Comeau.
