Jak již bylo dříve oznámeno, nová deska Simple Plan „Taking One For The Team“ (vychází 19. února) tuto kapelu učinila ideální pro zahrnutí do nového čísla časopisu Alternative Press, které dalo dohromady seznam nejvíce očekávaných alb roku 2016.
Níže si nyní můžete celý článek o SP, který se v tomto čísle nachází, přečíst v angličtině (či níže v mém českém překladu), a zjistit, co bylo největší výzvou při tvorbě tohoto alba, nebo co od něj můžeme očekávat:
[Zdroj: Alternative Press (Annie Zaleski) / Překlad: SimplePlan.cz]
Co je jiného:
Chuck Comeau: Ta kolaborace s Nellym na písni ‚I Don’t Wanna Go To Bed‘ je na desce asi tím největším klackem, který svým fanouškům házíme pod nohy. Jeden z důvodů, proč máme stále možnost natáčet desky je, že jsme se nikdy nebáli zkoušet nové věci. Že jsme prostě nenatáčeli tu samou desku pořád znovu a znovu. Ale zároveň je pořád základem toho, kým jsme, a co stále milujeme dělat a hrát naživo, jsou rychlé, chytlavé a melodické pop-punkové písně. Na této desce je jich hodně; máme hold hodně extrémů. Popové písně jsou příliš popové, ale ty pop-punkové věci nebo ty rockové jsou více rockové, než kdy předtím. Díky tomu je toto album tak zajímavé, protože není takové, jaké by se mohlo na první pohled zdát.
Největší výzva:
Pierre Bouvier: Jsme kapelou už velmi dlouho. Máme díky tomu mezi sebou silné pouto, ale zároveň to také znamená určité omezení, protože od nás lidé hodně očekávají. Naše kapela má svou minulost. Pro nás je vytváření alba, které bude vyčnívat, čím dál těžší. Nejsme už tou novou, mladou kapelou, kterou nikdy nikdo předtím neslyšel. Naše tváře jsou povědomé, náš zvuk je povědomý a můj hlas už lidé také poznávají. Největší výzvou je pro nás vytvořit album, které bude vynikat. Zároveň ale také jako kapela, která už je na tomto světě hodnou chvíli, už nám téměř nikdo nechce dovolit vychýlit se z naší oblasti, protože pak si někteří fanoušci myslí: „Oh, takhle byste ale znít neměli..“
Co jste poslouchali, když jste toto album vytvářeli:
Chuck Comeau: Poslouchali jsme hodně old-school hudby, na které jsme vyrostli, a která pro nás hodně znamenala. Poslouchali jsme Lagwagon, Strung Out, Face To Face nebo No Use For A Name, abychom se psychicky přemístili do časů, když nám bylo 19, 20, 21 a začínali jsme s touto kapelou. To bylo velmi vzrušující. Ale také jsme poslouchali hodně nových kapel, které jsou na současné hudební scéně, a které mění tvář novodobého po-punku – od State Champs po Neck Deep. Je super vidět, co s hudbou dokážou udělat. Zároveň je ale náš hudební vkus velmi rozmanitý – poslouchám třeba Eda Sheerana, který píše fakt neuvěřtelné songy.
