Archiv rubriky: rozhovory

Chuck a Pierre o nejzásadnějších pop-punkových písních všech dob

V jednom z nejnovějších článků na serveru Nylon.com, se tento lifestylový magazín zeptal členů několika zavedených pop-punkových kapel včetně All Time Low, The All-American Rejects, Motion City Soundtrack nebo Simple Plan na jejich názory na nejzásadnější pop-punkové písně všech dob. Co osoba, to názor, a vy si nyní můžete níže přečíst v českém překladu, jaké písně jsou ve světě pop punku nejdůležitějšími pro Chucka a Pierra ze Simple Plan, a které písně by bývali nejraději složili sami:

Která pop-punková píseň je podle vás tou nejzásadnější ze všech a proč?

Pierre: „Pro mě je to nerozhodně mezi “Basket Case” od Green Day a “What’s My Age Again?” od blink-182. Obě tyto písně vydláždily cestu všem dalším pop-punkovým kapelám, včetně nás, kteří jsme pokračovali v jejich šlépějích začátkem nového tisíciletí. “Basket Case” z roku 1994 byl obrovský hit a dal světe na odiv ten typický punkový postoj kombinovaný s chytlavými melodiemi a texty. Pak v roce 1999 píseň “What’s My Age Again?” odstrčila pop ještě více stranou a stala se sama mainstreamovou záležitostí, a to i na popových rádiových stanicích po celém světě. Nemohli jste zapnout rádio a neslyšet ji.“

Chuck: „Neprosto souhlasím s Pierrem, že je to boj mezi “Basket Case” a “What’s My Age Again?”, co se nejzásadnější písně pop punku týče. Tyto dvě kapely a písně změnily pro pop-punkovou komunitu úplně vše a rozhodně definovaly zvuk této scény po dalších 20 až 25 let. Ale aby to byla větší zábava, budu tyto svě písně ignorovat a přidal bych do ringu dvě alternativy: “Self-Esteem” od The Offspring, vydanou v roce 1994 stejně jako Dookie od Green Day a “American Jesus” od Bad Religion, která vyšla v roce 1993. Alba Smash od The Offspring, se prodalo více jak 11 milionů kusů po celém světě a katapultovalo tak punkový a indie label Epitaph do topky a díky tomu tak dostali příležitost k sobě zapsat další mainstreamově úspěšné kapely jako Rancid a NOFX, a tím pádem pomoci pop-punku nabrat na síle a v důsledku toho pak mohli blink-182 v roce 1999 vydat album Enema of the State. A Bad Religion ovlivnili všechny tyto kapely již několik let předtím: Recipe for Hate, jejich album z roku 1993, bylo jejich prvním v labelu Atlantic poté, co odešli od Ephitaphu, díky čemuž pak pop-punkové kapely získaly možnost upsat se k velkým labelům a dosáhnout tak mainstreamového úspěchu.“

Kterou pop-punkovou píseň byste si bývali přáli složit vy?

Pierre: „“I’m The One“ od The Descendents. Je o něco víc punková, než popová, ale vzpomínám si, jak mě naprosto uchvátila, když jsem ji poprvé v roce 1997 uslyšel. Miluju Milovy [Aukermanův] vrčivé vokály a ty úžasné kytary v průběhu celé písně. Je to chytlavá píseň, ale má grády a chce se ti díky ní skočit do mosh pitu s pěstmi ve vzduchu.“

Chuck „Existuje tolik úžasných pop-punkových písní, které bych si býval přál, abych napsal, takže to je skutečně velmi těžká otázka. Určitě by to byly “Linoleum” nebo “Lori Meyer” od NOFX z jejich klasického alba Punk In Drublic, “Move Along” od The All-American Rejects (když jsem poprvé slyšel refrén této písně, měl jsem husí kůži… je tak silná a emotivní) nebo dokonce i ikonickou píseň od The Ataris “San Dimas High School Football Rules,” ale kolem a kolem, píseň, kterou budu vždycky považovat za svou nejoblíbenější, je “Going Away To College” od blink-182. Je mojí favoritkou z alba Enema of the State, které mi kompletně změnilo život. Vzpomínám si, jak jsem přišel domů s jednou z prvotních kopií tohoto alba, kterou mi dal sám Mark Hoppus několik měsíců předtím, než vyšlo, a já věděl po prvním poslechu, že to bude píseň, která všechno změní. Ta píseň byla pro mě tak dojímavá a silná. Nikdy jsem nepochopil, proč ji nevydali jako single. Myslím si, že by to býval byl neskutečný čtvrtý single a kapela by díky němu získala o to více slávy – pokud by to vůbec bylo ještě víc možné.“

– Nylon [původní článek] –

Pierre o novém albu: Simple Plan možná vydají nějaký nový materiál „již brzy“

Je to jen několik dní, co se Nick Major z Idobi rádia přes videohovor spojil s Pierrem Bouvierem ze Simple Plan, kde společně probrali téma nového úspěchu songu ‚I’m Just A Kid‘, který se stal virálním na síti TikTok a samozřejmě nemohla chybět ani debata o nadcházejícím šestém albu Simple Plan.

V rozhovoru Pierre potvrdil, že album je hotové a kapela se v současné době snaží přijít na způsob, jakým jej v současné situaci vydat. Kromě faktu, že nemohou album v současné chvíli propagovat na turné, brzdí vydání alba také fakt, že Simple Plan jsou právě v procesu získání nové nahrávací smlouvy s novou společností. Jakmile ale bude smlouva podepsaná, kluci budou muset ještě přijít na to, jak přesně album vydají. Níže si v českém překladu můžete přečíst, co o vydání alba Pierre prozradil:

Nick: Pozdržujete vydání alba do té doby, než budete opět moci koncertovat?

Pierre: Už jsme tak trochu probírali, co budeme dělat… Mluvili jsme o tom pozdržet na chvíli vydání alba, také jsme mluvili o tom, že jej ale nemůžeme pozdržovat do nekonečna, protože nevíme, jak dlouho tato situace bude trvat, takže v tuto chvíli se především soustředíme na to, abychom si ujasnili, jak to album chceme vydat. Navíc jsme teď uprostřed vyjednávání a získání nové nahrávací smlouvy, takže to není úplně tak, že bychom to schválně zdržovali, ale snažíme se to také trochu naplánovat a zjistit, co bude nejlepší. Jestli album třeba vydat celé? Nebo jej rozdělit do několika EP? Víš, je to tak, že je v dnešní době tolik způsobů, jakými může kapela vydat desku. Můžeš třeba vydat každý týden jeden song, můžeš jich vydat 12 naráz… takže si to spíš potřebujeme všichni ujasnit.

Do té doby, než album ale vyjde, kluci samozřejmě neplánují lelkovat a jejich cílem je zůstat aktivní na sociálních sítích – podle Pierra má kapela například v plánu několik online vystoupení, nějaké rozhovory a také by chtěli pokračovat v rekonstrukci svých vlastních starých snímků na TiKToku a udržovat tak svůj trend naživu.

Ale co takhle vydat dopředu nějaký single? Je možné, že bychom se před vydáním desky dočkali nějaké nové muziky? Podle Pierra: ANO! A možná také „celkem brzy“!

Nick: To je super.. a s tím, co se teď děje na TikToku, by nebylo vůbec od věci toho využít a vydat nějaký nový song..

Pierre: Jo, to by rozhodně nebylo vůbec špatný načasování. A myslím si… a jako my jsme se o tom úplně ještě nebavili a jsem si jistý, že až Chuck tento rozhovor uslyší, tak mi hned napíše: ‚Kámo, drž hubu!‘ Ale prostě si myslím, že něco rozhodně vydáme již velmi brzy. Nechceme zase vyčkávat tak dlouho a ano, bylo by fajn, kdyby nás to tiktokové momentum podpořilo. A taky prostě… už je fakt na čase, víš? Je to dlouho, co jsme naposledy něco vydali a nechceme na těchto písních jen tak sedět. Chceme, aby je lidé slyšeli, když jsou čerstvé a slyšeli, jak jsou super.

A v poslední citaci, kterou jsme se rozhodli vám z rozhovoru představit, Pierre vyjádřil své nadšení z nových písní Simple Plan a vysvětlil, že se jedná o desku, do které ze všech desek SP dal nejvíc sám sebe, obzvlášť vzhledem k tomu, že je to také první deska SP, kterou co-produkoval (společně se Zakkem Cervini, Brianem Howesem a JVP). Přečtěte si, jak nové album vidí Pierre:

Nick: Šesté album, kámo! Takže, jak jste na tom, vy perfekcionisti: jste s tím, co jste vytvořili spokojení? Dosahuje standardu Simple Plan?

Pierre: Tohle je pro mě jedno z alb, na které jsem skutečně nejvíc pyšný.. Protože… já jsem tedy zapojen do každého alba. Samozřejmě, protože jsem jedním z hlavních skladatelů naší kapely a od druhého alba, což bylo Still Not Getting Any v roce 2004, jsem také vytvářel naše dema. Takže s Chuckem něco složíme, někdy k tomu zapojíme i několik externích skladatelů… Ale já pak 99 % našich písní skládám dohromady, vytvářím jejich prototyp, dávám je na svém počítači dohromady tak, jak chci aby ve finále zněly. A pak ten výsledek představím ostatním a společně jak pak jako kapela všichni nahrajeme. Takže pro tohle album jsem toho udělal sám mnohem víc, než dřív – díky tomu je na albu hodně mé vlastní produkce, jsem také jedním z producentů na tomto albu a přijde mi, že jako člověk, jako muzikant a jako producent se mi podařilo dostat do bodu, kdy tohle dělám už tak dlouho, že mi přijde, že už jsem si opravdu jistý v kramflecích. Ne, že bych v tom byl nejlepší, ale… prostě mi to jde.

A opravdu mi přijde, že jsem do toho alba dal hodně ze sebe. Vložil jsem do tohoto alba opravdu hodně a myslím si, že jsem na výsledek opravdu pyšný a myslím si, že to zní skvěle. Ty písně jsou úžasné, stejně tak i jejich texty a myslím si, že co se týče fanoušků… je tam alespoň čtyři nebo pět, možná šest písní, ze kterým našim fanouškům spadne brada. Jako, myslím si, že z toho budou opravdu nadšení. A to je vždycky velká výzva, protože jako kapela v pop-punkové éře, chceš prostě… já miluju pop punkovou hudbu, vždycky to tak bylo. Když vyjde nějaká super pop-punková píseň a je skvělá, tak je to fakt můj nejoblíbenější žánr. Ale zároveň jsme to chtěli trochu oživit. Nechci pokaždé nahrávat tu samou desku pořád dokola, takže se vždycky snažíme dělat nové věci. A to samozřejmě nemusí vždycky vyjít, ale zároveň to může dopadnou úplně senzačně! A já si myslím, že jsme se na tomto albu trefili přímo do černého co se týče toho pop-punku, kteří od nás fanoušci očekávají. A pak jsme také nahráli několik skladeb, které jsou trošku jiné, ale v tom nejlepším slova smyslu. Nemyslím to tak, že bychom do toho dali nějaký podivný styl popu, ale rozhodně se na tomto albu snažíme trochu bořit hranice myslím si, že se to bude našim fanouškům líbit.

A ano, stojím si za touto deskou na 100 %. Myslím si, že na ní máme písně s jedněmi z nejlepších a nejupřímnějších textů, které jsme kdy složili. A co se týče produkce: Zakk Cervini nám zmixoval většinu alba. A také jednu píseň sám produkoval. A pak já a Jay [note: Jason ‚JVP‘ Van Poederooyen] jsme co-produkovali několik dalších songů a podle mě to celé dalo dohromady jednu z našich nejlepších desek.

Pokud máte zájem, celý Nickův rozhovor s Pierrem můžete shlédnout zde:

POSLEHNĚTE SI: Chuck o hokeji a muzice v novém podcastu Bar Down Breakdown

Jako mnoho z nás, i Chuck Comeau je v těchto dnech kvůli karanténě zavřený doma – a to se svou rodinou v Kalifornii. Od rodinného života si ale minulý týden na chvíli odskočil, aby se stal hostem hudebního a hokejového podcastu Bar Down Breakdown podcast. V nejnovější epizodě tohoto podcastu Chuck promluvil o zapojení své kapely do nejrůznějších hokejových akcí, jeho vlivu na svého syna jakožto velkého hokejového fandy a také o tom, jak bylo zrušení sportovních akcí a všech sportovních lig před několika týdny tím největším signálem, jak závažná situace ohledně koronaviru je.

Epizodu s Chuckem s můžete poslechnout zde:

Chuck o tom, jaké je to být tátou, v podcastu The Rockstar Dad Show se členy Bowling For Soup

Ještě než se společně příští týden vypraví na turné po Velké Británii, dva členové Bowling For Soup – Jaret Reddick a Gary Wiseman – se nedávno po dlouhé době spojili s bubeníkem Simple Plan Chuckem Comeau, který se k nim připojil v jejich podcastu na Idobi rádiu – ‚The Rockstar Dad Show‘.

V rámci tohoto podcastu si kluci každý týden zvou různé „rockové hvězdy“, kteří se během let staly otci, a mají tak určitý vhled do toho, jaké je to být rodičem, který je zároveň tourujícím hudebníkem. V nejnovější epizodě Chuck promluvil o svém vztahu se svým 4letým synem Londonem, jeho zálibě v ledním hokeji, a také tím, že se jej jeho rodiče snaží od malička učit hned tři jazyky – angličtinu, francouzštinu a španělštinu.

Poslechněte si tento velmi zajímavý rozhovor s Chuckem níže – Chuck do show vstoupí přibližně v čase 42:13:

Travis Clark prozradil tajemství skládání s Chuckem a Pierrem v novém rozhovoru pro Alternative Press

Ve zbrusu novém rozhovoru pro Alternative Press se hlavní zpěvák We The Kings a zároveň velice talentovaný skladatel Travis Clark podělil o své zkušenosti se skládáním písní pro další umělce, mezi které patří například Avril Lavigne, Machine Gun Kelly nebo Simple Plan. Co se týče Simple Plan, Travis strávil skládáním s Pierrem a Chuckem v Kalifornii během několika skládacích session poslední rok a půl. To vše především pro nové album Simple Plan.

Během rozhovoru byl Travis dotázán kromě jiného i na spolupráci se Simple Plan a State Champs na jejich společné písni ‚Where I Belong‘ a to konkrétně na to, jak proces skládání takto veliké kolaborace probíhalo, když „v jedné místnosti muselo být v jednu chvíli tolik různých myslí, snažíc se složit dohromady jednu píseň“. Takto Travis odpověděl:

„No, věděli jsme, že se plánuje toto společné turné a Simple Plan měli takoví nápad. Řekli prostě: “Hey, všichni jsme kámoši. Bylo by fakt super, kdybychom k tomuto turné všichni napsali song a všichni bychom tak byli jeho součástí.”

S “Where I Belong” to bylo tak, že Pierre and Chuck měli takový základní koncept celé písně. A přitáhli Dereka [DiScanio, zpěvák State Champs], aby se podílel na celkovém aranžmá písně a zároveň na části textu, který zazpíval v druhém refrénu. A pak byla tapíseň vlastně hotová – jen nebyla nahraná. A tak mi povídají: “Trave, nechtěl bys zazpívat na bridgi toho songu?” Všichni tři máme relativně podobné hlasy, takže to chce všechno pospojit přesně tak, jak to má být – část po části. Takže jsme se rozhodli, že by bylo nejlepší, kdybych odzpíval bridge, a tak by každý z nás měl svou příležitost být součástí té písně. Co se ale týče ostatního – We The Kings se nepodíleli ani na nahrávkách bicích, ani kytar. Nenahráli jsme naté písni nic jiného než zpěv. A myslím si, že podobně to bylo i u State Champs.“

– Travis Clark [v rozhovoru pro Alternative Press] –

Spolupráce se Simple Plan byla v rozhovoru následně zmíněna ještě jednou, a to v části, kdy Travis hovořil o tom, jakým způsobem přistupuje ke kolaboracím s jinými umělci, a jak s nimi společně hledá inspiraci. Travis vysvětlil, že někdy k tomu dojde organicky poté, co si poslechne umělcův životní příběh (jako tomu bylo například v případě Avril Lavigne a jejím boji s lymskou boreliózou) – tam se po poslechu o jejím trápení nápady jen hrnuly. Jinak tomu pak bylo u Simple Plan – při skládání s nimi nejvíce pomohly společné brainstormingy, kdy stačilo najít to správné slovo nebo frázi, kolem které pak společně napsali písničku. Přečtěte si, jak Travis tento zajímavý proces vysvětluje:

„Jindy tomu zase bylo jinak. Když jsem pracoval s kluky ze Simple Plan – byl jsem u toho já, Pierre a Chuck. A Chuck si prostě třeba někdy sednul a projížděl telefonem a díky tomu pak vyrukoval s nejrůznějšími jednoslovnými nebo dvouslovnými nápady, ze kterých se občas stal přímo název písně. Bylo to vtipné, protože to někdy skvěle odstartovalo celou skládací session. Díky tomu nyní existuje hned několik písní, které vznikly jen proto, že Chuck přišel s jedním konkrétním slovem.“

– Travis Clark [v rozhovoru pro Alternative Press] –