Kytarista Sleeping With Sirens Nick Martin si před nedávnem založil nyní poměrně úspěšný kanál na Youtube, kde rád se svými odběrateli sdílí svou muziku a také historky z turné. Dnes se rozhodl podělit se o speciální historku z Warped Tour z roku 2004, kde se poprvé (ještě v rámci své původní kapely Underminded) setkal s Pierrem Bouvierem ze Simple Plan a jak byl naprosto ohromen tím, jaký dobrý skutek pro něj a jeho kapelu tehdy Pierre udělal. Nick byl tímto skutkem tak poznamenán, že od té doby již několikrát pro jiné učinil něco podobného.
Celý Nickův příběh jsme sepsali a v překladu si jej můžete přečíst níže. V anglické verzi si jej pak z úst Nicka můžete poslechnout ve videu pod překladem:
Takže jsme sledovali celej ten průvod Warped Tour aut až k hotelu, kde tehdy přes noc zůstávaly všechny kapely a celá produkce. Navíc jsme zaslechli, že tento hotel dával slevu všem, co se Warped Tour účastní. Takže jsme si řekli: super, bude sprcha! Dojeli jsme do toho hotelu, který byl naprosto plný lidmi z Warped Tour, kapelami, produkcí… byli tam prostě všichni. A tak jsme došli k recepci a já říkám: ‘Rádi bychom jeden pokoj, potřebujeme se vysprchovat. Prosím, pomozte nám.’ Jejich odpověď byla: ‘Nemáme ani jeden pokoj volný. Je nám líto.’ A to byl přesně ten moment, kdy si člověk připadá, že je konec světa a všechno se staví jen a jen proti němu. A navíc jsme si uvědomovali, že jsme uprostřed ničeho a museli bychom jet šíleně daleko, abychom našli jiný hotel a nechtěli jsme trávit tento náš jediný volný den další jízdou v autě… Prostě to nebyla odpověď, kterou jsme čekali.
Ale pak se ten moment vmžiku změnil. Někdo mi zaklepal na rameno, já se otočím – a tam Pierre, hlavní zpěvák Simple Plan. Ještě předem řeknu, že Pierre nevěděl, kdo jsme, nevěděl, v jaké jsme kapele, nikdy jsme se nesetkali, byli jsme naprostými cizinci. A povídá mi: ‚Zaslechl jsem z vaší konverzace, že hotel už nemá volné pokoje, no.. a já bych vám chtěl pomoct.‘ A pak mi předal všechny klíče do jejich pokojů. A nebyl to jen jeden pokoj, ale několik pokojů pro celou jejich kapelu a crew. Spadla mi čelist a neměl jsem slov. My jaw drops and I was speechless. Nemohl jsem uvěřit tomu, že by něco takového někdo udělal. Že by nám takhl jen tak dali své hotelové pokoje, ikdyž nevěděli kdo jsme a ani jsme se předtím nikdy nesetkali. Pierre byl tak dobrá duše za to, co pro nás tehdy udělal. A nechtěl za to vůbec nic. Bylo to jen z čistoty srdce a z toho, že viděl, jak jsme unavení a bezmocní. A tenhle příběh se se mnou stále nese a od té doby jsem i já dal své hotelové klíče několika kapelám, které potřebovali sprchu, místo, kde si dobijí mobili nebo aby si měli kde na chvíli odpočinout a promluvit si s rodinou. A prostě si na den připadat jako normální člověk. A za to budu Pierrovi nadosmrti vděčný.
Před pár lety jsem na něj opět narazil. Myslím, že to bylo na předávání cen Alternative Press. Odvykládal jsem mu tuto historku z roku 2004, kdy pro mě udělal něco tak neskutečně milého, že to ve mně rezonuje i dnes. A on si na to vůbec nevzpomíná, ale i přesto byl opět velice milý a já měl tu možnost mu poděkovat za vše, co udělal, a jak moc to pro všechny, celou kapelu a crew, tehdy znamenalo. Je zřejmé, že jakkoliv velký nebo malý dobrý skutek je, vždy může naprosto změnit něčí den nebo ten den alespoň o sto procent vylepšit.“
