Rozhovor s Jeffem o cestování

Server sympatico.ca publikoval zbrusu nový rozhovor s hlavním kytaristou Simple Plan Jeffem Stinco, ve kterém odpovídal na otázky týkající se svých cestovacích zvyků a také o svých cestovacích plánech do budoucna. Český překlad tohoto rozhovoru naleznete níže:

Cestování s Jeffem Stinco ze Simple Plan
Původní francouzský článek od Davida Nathana – sympatico.ca

Cestuješ často?
Miluji cestování a cestuji hodně, ale neřekl bych, že jsem moc dobrým turistou, nemám to prostě v krvi. Navíc mám také velmi špatný smysl pro navigaci. Jednou jsem se naprosto ztratil, když jsem se procházel jedním městem v USA. do GPS jsem sice zadal správné město, ale špatný stát! Ten večer jsme museli začít hrát až o 2 hodiny později.

Kam jsi sám cestoval?
Po střední škole jsem na tři měsíce s kamarádem vyrazil do Evropy. Byla to neuvěřitelná cesta a já si budu navždy pamatovat koncert Raye charlese v Carcassonne, ve Francii. Jako teenager jsem četl hodně románů, které se odehrávaly v Evropě, a poté jsem se vypravil na tento výlet do Španělska, Belgie, Itálie a viděl jsem ta samá místa, jako postavy v těch knihách. Literatura se stala realitou.

Cestuješ i mimo tourování?
Ano, vždy jednou za rok. Můj další výlet by měl být do Tuniska. Můj otec byl původem Ital, ale narodil se v Tunisku a já bych se tam moc rád vypravil a viděl, kde se narodil, a kde vyrostl.

Kam jinam bys chtěl vycestovat?
Sním o tom, že navštívím Machu Picchu, ale tam bych se chtěl dostat několikadenním výšlapem. Mám rád výzvy a moc se mi líbí ta představa, že jako odměna tam na mě bude čekat tak nádherný výhled. Vždy jsem obdivoval lidi, co například vyšli na Camino de Santiago. To je dobrodružství

Jsi na dovolené spíš lenivý nebo hyperaktivní?
Můžu lenošit tak dva až tři dny, ale to je maximum. Pak se zase musím hýbat, udělat něco zvláštního, něco, co běžně nedělám. Může to být výšlap, kolo, cokoliv, ale rád se hýbu a paradoxně je to pro mou mysl velký odpočinek dělat něco jiného!

Vzpomínka na nepříjemný výlet?
Můj výlet do Japonska nebyl nepříjemný, ale musím přiznat, že to byl velký kulturní šok, změna prostředí, která měla své stinné stránky. Byl tam velký hluk a stanice metra tehdy ještě nebyly přeloženy do angličtiny. Bylo to velmi zajímavé. Ve 4 hodiny ráno je na ulicích Tokia spousta lidí!

Jsi ten typ, co fotografuje vše, když cestuje?
Ano, nosím s sebou fotoaparát. Ale když třeba běhám, pořizuji fotografie svým fotoaparátem. Jednou z mých nejoblíbenějších vzpomínek je Jižní Afrika, když jsme předskakovali Metallice. Za týden jsme měli jen 3 koncerty, takže jsme měli čas objevovat tuto zemi. Bylo to naprosto úžasné.